Do srdce temnoty...

11. listopadu 2014 v 17:55 | Nhoriel
Stal se zázrak a o češtině nám konečně začali zadávat i slohy! :D

Zadání: Líčení místa, které vás přitahuje a zároveň děsí.

Nepopírám - soundtrack Hobita, co mi k tomu hrál udělal své...



Ač spousta pískových zrnek času propadla úzkým hrdlem přesýpacích hodin osudu od chvíle, kdy jitřenka uložila svou zlatavou hlavu do temných polštářů dalekého obzoru a přes svá bedra přehodila mlhavou přikrývku soumraku a noci, svět i nadále plál oslnivou září. Rozeklané jazyky ohně spílaly dalekým mračnům a zarývaly své pařáty hluboko do nitra temnoty, ve snaze rozervat ji na tisíce kousků. Zářné drápy po sobě zanechávaly rozšklebené jiskrné rány, které se před očima rozevíraly do nepřekonatelných propastí mezi dvěma horami a dávaly za vznik dalším snad ještě horším. Dusivý dech plamenů zahalil marnou naději poskytující svit hvězd i měsíce plátnem z popelavé páry a spolu s ní i zbytek vznikající pustiny všude kolem.

Nad planinou se prohnalo divé spřežení větrných letců, uvězněné v křídlech způsobitele vší té zkázy. Sevřelo ve svých splašených spárech hrdý prapor města a uzmulo jej z dlouhé žerdi. Nenasytná ústa oponentů noci zaryla své dlouhé špičáky hluboko do umně tkané látky a naráz ji pohltila. Další padlá oběť. Dříve přenádherná mozaika města se nyní tříštila do blyštivých střípků uroněných slz zdejších panen. Kéž by ji někdo zase dokázal složit dohromady!

Provázen neukázněnými druhy opět klesl z nebeských dálav a vypustil oheň z rozpálených výhní ve své hrudi. Věrný služebník jeho vlastního dechu sevřel ve svém objetí nejvyšší věž, z níž po něm neúnavně létali další a další hádci bolesti, syčící během své krátké cesty píseň vzdoru. Marně se mu pokoušeli zarazit hlavičky z kovu do neproniknutelného brnění. Každý útok hrdinně odrazil jeden z tisíců karmínových drahokamů, co byly podstatou jeho bytosti. Umně protkávaly drsný pokryv těla, podobny zdobným korálkům na šatech krásných dam.

Po vzoru vichřice se vrátil zpět na oblohu. Rubínové oči vysílaly do světa jeho zlobu ještě předtím, než došlo na poslední pád k zemi. Malí lidští mravenečkové pobíhali ulicemi plamenného bludiště bez jakéhokoli řádu. Jeden škobrtl a zanikl pod kroky mnoha.

Ničitel se nadechl k podpisu na díle svého hněvu…

Loutkař se i se svou ještěrkou s křídly náhle zarazil. Očima zrcadlícíma hladinu letního jezera vykuleně pozoroval dílo svého konání. Fantazie… To všechno způsobila jen jeho milovaná, ale nevyzpytatelná fantazie… Zaskočeně povolil své sevření a krása na nitkách se vydala na svůj poslední let. Do srdce temnoty…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Halconn Halconn | 13. listopadu 2014 v 7:20 | Reagovat

Zvláštní sloh... Na můj vkus až moc vedený k dokonalosti. Zkus ubrat na velikosti a velkoleposti =)

Skutečně vidím podpis soundtracku. Jasné Jezerní město se Šmakem =D

2 Nhoriel Nhoriel | Web | 20. listopadu 2014 v 19:03 | Reagovat

[1]: Jsi už asi pátý člověk, co mi říká, že si až přehnaně libuju v dokonalosti a velkoleposti... Na tom něco bude :-D

Díky, jop - trefa :-D

3 vlaštovka vlaštovka | 23. listopadu 2014 v 17:02 | Reagovat

Nu, já budu asi šestá :-) máš tam úžasné básnické obraty ale trošku bych je zředila... je to samá kudrlinka a metafora až zaniká samotný obsah a čitatel se ztrácí v tom přívalu velkých slov... ale jinak povedený text, také bych chtěla taková témata na slohovky :-|.

4 vlaštovka vlaštovka | 23. listopadu 2014 v 17:10 | Reagovat

ps: nech už tu chudinku napokoji :-)

5 Nhoriel Nhoriel | Web | 24. listopadu 2014 v 19:55 | Reagovat

[3]: Tak děkuju :-D Když já v těhle věcek prostě nalézám zalíbení... obávám se, že už se nezměním... :-D
Hodně štěstí s těmi tématy na sloh...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama