TT - Ošklivé káčátko

15. července 2014 v 12:00 | Nhoriel |  Povídky
Konečně je na světě zase nějaký mrňousek...

...vlastně měl být o něčem úplně jiném, ale když má člověk ve zvyku vylívat si náladu do vlastních hrdinů, dějou se pak divy.

Zároveň se omlouvám za svou neaktivitu. Zkrátka si užívám volna...:)





"Mamí, mamí, maminko!!!" přiběhlo dítě ke své pěstounce a začalo ji tahat za rukáv. "Mamí, pojď za mnou! Pojď prosím!!!"

Matka na Karolínku odevzdaně pohlédla. Začínala litovat toho, že s sebou malou do obchodu vzala. Hned, jak dcerunka zjistila, že v něm mají i oddělení s hračkami, nehnula se odtud ani na krok. A její nynější příchod halasně hlásil, co bude následovat. Přesto se k ní sklonila. "Copak je, beruško? Kampak to chceš jít?"

"Káčátko! Našla jsem tak pěkné káčátko, že mi ho koupíš, prosííím?"

Matka rezignovaně vydechla. Skutečně se nemýlila. Karolínka chtěla další hračku… Malýma ručičkama jí tahala za rukáv k místu, kde byly všemožné výmysly pro děti vystaveny. "Ale zlatíčko, vždyť už máš doma takových kamarádů…"

"Ale tohle je úplně nejkrásnější! Mamí, prosím… Budu mít ještě nového kamaráda!"

"Ne, Karolínko."

Malá se zarazila. Nevěřila svým uším. "A proč ne?"

"Prostě nemůžeš mít všechno."

"Ale mami!" začala natahovat.

"Ne, poslední slovo…" opáčila žena unaveně. Přes to všechno si dala záležet na tom, aby její hlas nepřipouštěl námitky. Karolínka prostě nemohla žít tak, že by kvůli psím očím dostala cokoli. Tak to ve skutečném světě nechodilo… Krom toho, prioritou bylo získat prášek do pečiva.

***

Přišli Vánoce a s nimi i Ježíšek. Hojná nadílka pod stromečkem se vystavovala přes celý obývák a Karolínka měla co dělat, aby z ní dokázala spustit zrak. Nejdřív večeře, potom dárky. To bylo pravidlo odjakživa. Ale když ty dárky na ni tak pěkně mrkaly… Nechala půlku kapra být s tím, že už nemůže a pak už jen nedočkavě poklepávala nohou o židli. Hrozně moc chtěla vědět, co se pod všemi mašličkami a papírem nachází…

Když pak konečně došlo na rozdávání dárků a ukázalo se, že opět byla přes celý rok ta nejhodnější ona, zuřivě se vrhla do trhání papíru a jásání nad obsahem pod ním. Dostala toho tolik!

"A hale, tady je ještě jeden dáreček pro naši princeznu," zasmál se tatínek a podal jí poslední balíček s její jmenovkou.

Nadšeně ho převzala, jen aby chvilku nato zjistila, že se pod ním skrývá to káčátko. Nadšeně vyvýskla napříč celým domem. Lepší dárek nemohla dostat! Ten Ježíšek byl tak hodný!

Ještě téhož večera si Karolínka káčátko vzala s sebou do postele. Všichni ostatní plyšáci se váleli kolem ní jako obyčejné hračky. Ale káčátko ne. Káčátko spalo v její náruči.

***

"Mamí!" ozval se jednoho dne křik z dětského pokoje. Chvíli nato Karolínka přiběhla do kuchyně s trucovitým výrazem. Maminka zrovna vařila, takže neměla moc nálady na povídání si s dcerkou. Ani za ta léta, co už byla šťastně vdaná, pořádně neovládla um přípravy dobré jídla a byla ráda, když jí sporák nevybuchoval pod rukama. Proto raději při svých kuchařských obřadech vždy zůstávala sama. Ničení kuchyně se jí vždy dařilo velice úspěšně.

"Copak se stalo, beruško?" hodila nejistým pohledem dolů, kde u ní Karolínka postávala. Rychle se jím ale vrátila zpátky k bublající omáčce, kterou tak náruživě míchala.

"To káčátko je na mě ošklivé!" postěžovala si malá.

"Ale nepovídej. Copak ti udělalo?"

"Říká, že si se mnou nechce hrát. Že jsem prý otravná malá slečna!" Karolínce se v očích zaleskly slzy.

"To je ale drzé káčátko!" zavrtěla maminka hlavou a vypnula hořák. Zdálo se, že oběd je hotový a že jeho přípravu všichni přežili ve zdraví!

Dcerka jen na její slova důrazně přikývla.

"Tak se pojď najíst, beruško," otočila k malé maminka konečně pohled. "Napapej se a pak káčátku řekni, ať takové věci už víckrát neříká."

"Dobře." Jmenované se po tváři roztáhl široký úsměv. Teprve teď si uvědomila, že má vlastně hlad. A to nehorázný hlad! Byla si jistá, že dokáže sníst celý hrnec té omáčky! Převzala od mamky příbor a vyškrábala se na židli ke stolu. A pak, aniž by čekala na mamku, se pustila do jídla.

***

"Jsi drzé káčátko," prohlásila Karolínka směrem k plyšákovi, který ji ustavičně pozoroval. "Už mi nikdy neříkej ty ošklivé věci, co jsi řeklo předtím." Připravovala si tuhle větu od doby, co si naplnila žaludek teplým obědem a teď ji konečně vypustila z pusy. Zněla přesně tak jako v její hlavě. Dospěle.

"Nebo co?" otevřela si hračka na malou zobák.

Karolínka vykulila oči. Něco jako zpětnou reakci neočekávala.

"To jsem ti vzalo slova nebo jsi fakt tak šíleně natvrdlá, zakrslá bloncko? Zase mlčíš?" Káčátko se zašklebilo, roztáhlo malá křidýlka a zahýbalo jimi jako by jí hrozilo pěstmi. "Pitomější děcko jsem snad v životě nepotkalo. Nejdřív nepobereš, že se s tebou nemám chuť ňuňánkovat jako tyhle ponravy, co se ti tu válej všude kolem postele a na držkách si držej ty věčně usměvavý výrazy, plný radosti a štěstí, a teď ještě takhle zavřeš svůj zobák?" zavrtělo ocáskem. "Kam jsem se to jen dostalo…"

Malá se z jeho slov div nerozbrečela.

"No neřikej mi, že se tu teď ještě rozbulíš! Jestli jo, tak se ti fakt vytlemim jako nikdo!" Už teď hračce ze zobáku zazníval neskrývaný výsměch. A to Karolínku bolelo víc než cokoli.

"Nech mě na pokoji," zašeptala jen sotva slyšitelně a stěží zakrývala slzy.

"To tak! Myslíš, že jsem úplně blbej?"

"Přestaň být takový!" Teď už jedna slza dokonce vytekla. "To jsou všechny dárky od Ježíška takové?!"

"Chá, prej vod Ježíška! Naivko jedna, jsem vod tvojí máti! Žádnej Jéééžišek neexistuje!" protáhlo schválně káčátko. "A nebul, dyť seš jak mimino!" hlasitě se rozesmálo.

"Jdi pryč…"

"Ještě ňáký prosby?" usadilo se káčátko arogantně na zem a vystrčilo na ni krk.

"Proč jsi takové…?" popotáhla Karolínka.

"A proč ty jsi taková ufňukaná?"

"Vždyť jsi byl můj nejlepší kamarád…"

"Jo a ty moje noční můra."

Maličká se opět rozfňukala. Rty už sevřela k sobě, jak se chystala zavolat maminku.

"To si jenom zkusíš. A přísahám ti, že budeš litovat…" Káčátko to řeklo mrazivě, s přivřenýma očima. Vzbuzovalo to skutečnou hrůzu. Jako když si had přeměřuje kořist.

Karolínce to ale přece nedalo. "Mamí!!!"

Dospělá žena se nechvíli nato zjevila v pokoji. Ale nic tam nebylo. Jen křičící dcerunka a nevinná hračka…

***

Když se to stalo jedno, nebylo to až tak divné. Jenže jakmile se takováto volání opakovala každým dnem, každou hodinou, rodiče se nakonec uchýlili k tomu, že malé hračku vzali a schovali ji. Ale volání nepřestávalo. Malá pořád tvrdila, jak k ní hračka mluví, uráží ji, pomlouvá… Už tolik času strávila prolíváním slz… Jako by to nikdy nemělo skončit…

Maminka s tatínkem se domluvili na tom, že hračku nakonec někomu podarují.

Karolínčiny výlevy pokračovaly i po tom…

Došlo i ke konzultaci s odborníky.

Verdikt byl jasný.

Karolínka je blázen.

A káčátko?

Bylo ošklivé ke své další oběti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 corinne corinne | Web | 15. července 2014 v 20:04 | Reagovat

Jé...pohádka :D
Některé věty mi přišly poněkud škrobené...ale jinak super pointa zadaného tématu :)

2 redfox redfox | E-mail | Web | 15. července 2014 v 22:28 | Reagovat

Teda tohle bylo docela drsný O_O . Určitě nyní klesne prodej plyšových kačátek v České republice a na Slovensku! :-D

3 Simix Simix | Web | 18. července 2014 v 15:26 | Reagovat

Kolujicí dětská nemoc! O.o
Je to hezky napsané, ale děsivé ...
Chudák Karolínka ... zlý kačer!! :)
Hezký blog :)
Spřáteluješ blogy? :)

4 nhoriel nhoriel | Web | 21. července 2014 v 18:53 | Reagovat

[1]: Majinká :-D
Dík :-)

[2]: Díky, Foxí :-) A to je jen dobře. Chudáčci děti, co by s takovými zlovolnými hračkami přišly do styku! :-D

[3]: Taky se tomu tak dá říct :-)
Díky za pochvalu :-)
Hračky jsou odjakživa zákeřné!!! :-D
Ještě jednou mnohokrát děkuji :-) A co se spřátelování týče, promiň, ale ne. Jsem ráda, že stíhám navštěvovat těch několik se kterými jsem dosud v kontaktu... Vážně promiň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama