Učení

19. dubna 2014 v 19:30 | Nhoriel |  Pohár vína
Další upírek... A opět takový... všelijaký...:)




Zpráva, kterou Bernard poslal, mi nedávala spát. Pokusila jsem se El zavolat, napsat smsku, ale její mobil odmítal odpovědět. Třeba na Întuneric není signál… pokoušela jsem se o chabou útěchu svých nervů. Když jsem si ale vzpomněla na to, jak její mobil nereagoval ani o vánocích, zapochybovala jsem, jestli na ni vůbec mám správné číslo. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby tomu tak bylo a já celou dobu psala nějakému Bohoušovi z Tvrdolína.

Ten týden byl příšerný. Vrátila jsem se do provozuschopného a chodit do školy s vědomím, že kamarádka je někde na upířím zámku… Ne, Bernard se o ni jistě postará. On ano… Ve škole nás zastihly čtvrtletky. Těžko si v tuhle chvíli představit větší zlo. Rada od profesorů byla prostá: Učte se. Jenže jak se má člověk učit, když mu od doby, co dorazil poslední a zároveň jediný dopis, už nic nepřišlo nebo spíš nepřiletělo? Večery, o kterých jsem měla zírat do učebnic, jsem strávila hleděním ven z okna a čekáním na další zprávu, která ne a ne přijít...

Alespoň, že Tan dodržela slovo a holkám nic o Bernardovi neřekla. Obecně jsme od její návštěvy toho spolu moc nenamluvily. I když hlavním důvodem bylo asi to, že pořád kolem byli další kamarádi…

Všechno jako by se řítilo do kytek. A já byla pilotem.

***

Toho dne jsem si říkala, že už se na všechno opravdu vybodnu. Těch písemek, testů a zkoušení jsem už měla plné zuby. Samé prověřování mizerných znalostí! A aby toho nebylo při cvičení z chemie jsem si připálila vlasy nad kahanem. Ani ten zatracený oběd mi něco takového nedokázal projasnit jako obvykle. Namísto očekávaných meruňkových knedlíků mi na talíř kydli jakýsi houbový kekel s fazolemi. K bodu mrazu se to celé dotáhla hádka s Kačkou. Takže vážně parádní, parádní den! Miluju středy!

Zazvonilo a já ze školy vyrazila jako blesk. Málem se mi podařilo napálit to do ředitelova auta. To by byla skvělá tečka za tím dneškem… Zvláště po skutečnosti, že na mě tak zíral při zkoušení ze zeměpisu, kam přišel na kontrolu. Sakra jakej magor může parkovat svojí káru před budovu školy?! Vyhnula jsem se té jeho červené rachotině obloukem a zamířila si to k autobusáku.

"Anet!"

Běžela za mnou Tanit. Přelítla přes přechod a nebrala ohled na jedoucí nebo nejedoucí auta. Páni a paní řidičky jí svůj názor na to dávali pěkně hlasitě najevo. "To jsi vážně tak vymaštěná?" "Mohl jsem tě zajet, ty krávo jedna!" "Dyť jsi mi skoro skočila pod kola!" "To já když bývala mladá, to bych si nikdy nedovolila takhle…" Tan je úspěšně ignorovala.

"Anó?" obrátila jsem se k ní a musela se pousmát při pohledu na ty lidičky, co jí hrozili pěstmi z okének svých aut. Třešničku na tenhle pomyslný dort ještě dodala Tanitina zdvižená ruka se vztyčeným prostředníčkem.

"Tak co upíři? Už jsi nějakého zamordovala?" zašklebila se pobaveně.

Tou otázkou moje myšlenky zase vrátila k El. Myšlenky, které jsem se snažila potlačit. Pro jistotu jsem vytáhla mobil a koukla, jestli El neodepsala. "Ehm…" Nic. Jak jinak… "Ještě nebyla příležitost," opáčila jsem tiše a mobil vrátila zpátky do kapsy.

"Nejsi ostříhaná?" naklonila hlavu na stranu. "A… namelírovaná?"

"Kahan a hoďka bez gumičky…"

"Ou, tak ještě, že ti to neshořelo všechno…" zasmála se. "Dělala jsem malý výzkum. Ohledně upírů," ozvala se po chvíli. A když jsem se nadechovala k odpovědi, rychle mě přerušila: "Neboj, žádná wikipedie. Po letech jsem se zase uráčila zavítat do knihovny."

"Historický okamžik! Ale… ty mi to teda věříš?"

Zašklebila se a pokračovala: "Proč by ne? A i kdyby to byla jen sranda, je… zajímavý si něco takového si zjišťovat. Upíři jsou… zajímavá stvoření. Tak pro začátek, by ti proti nim mělo pomoct tohle." Podala mi malý váček. "Minimálně je to od tebe odpudí a to každého. Jsou to v zásadě děti Satana, takže…" Ve váčku se skrýval malý křížek. Děti Satana, dost drsné vyjádření na můj vkus. Bernard a Satanovo dítě? Možná tak Lyna… A jestli ta je Satanovým dítětem… no, jen jestli se z ní takový exot nestal zásluhou tatínkových genů…

"Kříž? Myslíš, že je zastaví kříž?"

"Proč by ne?"

"No… nevím…"

"V té knize to psali. A kdyby ne kříž, tak to, že je posvěcený určitě. Kvůli tobě jsem zašla i do kostela, vymáčet to v té slavné vodě, tak si toho važ."

Nevěřícně jsem na ni vykulila oči. "Tys byla v kostele?"

"Řeknu ti jedno, víckrát už mě tam nikdo nedostane," rozesmála se.

Nejistě jsem křížek sevřela v dlani a koženou tkaničku, která byla provléknutá skrze jeho poutko, jsem si omotala kolem zápěstí. Na to, abych ho nosila na krku, jsem zkrátka neměla chuť (ani místo, tam už mi strašil můj nádherný drak). "Tak díky…"

"Další ochranu by pak měl poskytovat právě ten 'nejvyšší'."

"Jako Bůh?"

"Nejen ten. Pokud věříš v Boha, tak on. Pokud ne, tak někdo jiný. Jiný bůh, nějaká věc… něco k čemu jsi upnutá…"

"Artuš?" zašklebila jsem se.

"Artuš, tedy pokud se dá pokládat za nějakou takovou 'nadbytost'…"

"Dá se Bůh brát jako nadlidská bytost?" nadzvedla jsem obočí.

"Tohle filozofování vážně není pro mě. Pocházím z vesmírné smítky a jsem hrdá zastánkyně vědy a techniky," prohlásila naprosto vážně. "Ale zpátky k původnímu tématu. Někdo takový, komu 'věříš' nebo jsi s ním nějak… propojená, by měl být tvou ochranou."

"Zajímavý postřeh…" nadzvedla jsem obočí. "V jakéže knize to bylo?"

"Nevím, nějaká bichle na mě vypadla ve studovně, otevřená na stránce o upírech, tak jsem ji letem světem projela a tam tohle… Když si knihovnice všimla toho, že vyletěla z poličky, ještě mě seřvala, že za to můžu já a pak mě poslala ven, takže jménem knížky jsem se vážně moc nezaobírala…"

"To mohlo být vážně-" Proti nám se vyřítil šílený motorkář na zadním kole. Překvapeně jsme uskočily a on před námi dopadl na přední kolo a šmejrem zabrzdil. To předení jeho mašiny byl skutečně lahodivý zvuk. A ta motorka samotná… Překrásná Ducati se stříbromodrým lakem. S touhle slečnou jsem se moc dobře znala. Musela jsem se usmát.

"Bernarde!" Už jsem se k němu chystala vrhnout, když řidič sundal přilbu a pod ní se objevily plavé kadeře a pečlivě střižený knírek. Pomněnkově modré oči se zabodly do mých.

"Ahoj, princezno," naklonil Norbert hlavu na stranu, ve tváři posměšek.

Strnula jsem a Tan na mě tázavě pohlédla. Nedařilo se mi odtrhnout oči od těch jeho. "Co tady děláš? Říkal jsi, že odjíždíš s Lynou do Transylvánie."

Nesouhlasně našpulil rty. "Ten tón a tykání si vyprošuji." Ladně sesedl z motorky a kůže na něm tiše zašustila. Neobyčejná kůže. Vsadila bych si, že vím, z čeho pocházela… Norbert se zářivě usmál na lidi, pozastavující se nad jeho chováním. "Situace se poněkud… vyhrotila. Potřebuji s tebou mluvit. V soukromí." Napřáhl ke mně ruku s přilbou.

Vykulila jsem oči. "Tak to ani náhodou!"

Norbert svým pohledem přejel na Tan. "Jsem si jistý, že tvá kamarádka bude velice poctěna možností připojit se k nám." Jeho hlas nepřipouštěl námitky a pohled mluvil za vše. Teď měl páku on a mně bylo jasné, že ji neváhá použít. A to ani před všemi těmi lidmi.

"Vlastně bych vcelku nerada rušila," odtušila Tan nejistě. "Ty jsi Bernard?"

"Odpusťte mé nezdvořáctví, drahá slečno," pousmál se Norbert omluvně, ale v očích mu zaplálo, jak zaslechl bratrovo jméno z úst jiného člověka. Položil si ruku do míst, kde by mělo bít jeho srdce a obřadně se uklonil. "Mé jméno je Norbert."

"Těší mě. Já jsem Tanit," opáčila Tan a jen se na mě tázavě zahleděla. V očích měla vepsanou jasnou otázku.

Byla jsem v pokušení vyzkoušet ten slavný křížek, zda-li funguje nebo ne, ale nebyla na to vhodná doba. A už vůbec ne místo. Lidé si začínali všímat… "Dobře, pojedu s tebou, ale jen já."

"Vy obě. Tebe odvezu první. Pro kamarádku se stavím pak."

Chytila jsem ho za paži. Zasyčel a na krátko se mu v ústech zablýskly zuby. "Nemysli si, že když jsi na veřejnosti, mám nějaký problém s tím ti něco udělat. Naopak. To, že přehlížím nedodržování náležitého oslovování mé osoby, ber jako milost. Důkaz dobrých úmyslů. Ale to, že jsi celou tuhle upíří záležitost vyzvonila nějaké třetí straně…" Šeptal tak, že jsem ho slyšela jen já. "Tohle si ještě vyřídíme, princezno. Za vše se budeš náležitě zodpovídat."

"Já s tebou nikam nepojedu, je mi líto." Oznámila upírovi Tan, ruce zkřížené na hrudi.

Norbertovi ve tváři cuknul jediný sval. Ale nic nepodnikl. Překvapivě.

"Tak… to dořešíme jindy, Tan…" pokusila jsem se o úsměv, roztřeseně si zapnula přilbu a nasedla za upíra.

"Jasně," dolehlo ke mně tlumeně.

S odporem jsem objala Norberta kolem pasu a než se stačila nadát, už jsme jeli. Norbert byl stejný jako jeho bratr - nedbal omezení rychlosti a městem si razil cestu nejmíň stovkou. Nejmíň. Rukama jsem se křečovitě držela jeho boků, ale přesto si užívala té svobody, kterou jízda nabízela. Bylo to něco úplně nového. Něco, co jsem nikdy předtím nezažila. Něco, co taky pěkně rychle skončilo…

Norbert zastavil kdesi u lesa a ani nečekal, než slezu nebo si sundám přilbu. Sám mě strhnul z motorky a mrštil mnou o zem, jako bych byla nějaká hračka. Bolestí v zádech jsem zalapala po dechu. Pokusila jsem se nadzvednout na loktech, ale vmžiku byl zase zpátky a strhl mi přilbu z hlavy. "Takže tebe napadlo, že se kamarádce zmíníš o tom, že se přátelíš s upíry…" Sklonil se ke mně, ve tváři nevinnost, ale v očích nenávist. Usmál se, zuby ostré jako dýky.

Zděšeně jsem na něj hleděla a pokoušela jsem si v tu chvíli nějak vyčistit hlavu. "Proč jsi tady?"

"V první řadě kvůli tomuhle." Oči upřel kamsi pod mou bradu a tím se všechno vyjasnilo. Tím 'trestem' měla být jeho svačina. Aniž bych si uvědomila, co vlastně dělám, vystřelila jsem proti němu s rukou zaťatou v pěst. Pobaveně se zašklebil a chystal se ji prostě odrazit, ale pak si toho všiml. Poprvé jsem v upíří tváři spatřila strach. S téměř zvířecím zavřeštěním ode mě uskočil a dravě vycenil ostré zuby v sebeobraně.

Roztřásla jsem se, jak se mi tělem rozlil adrenalin. Pro jistotu jsem si vysunula rukáv, aby byl křížek jasně vidět. Norbert znovu zavrčel, ale už se nepřiblížil. Vrtalo mi hlavou, proč si ho nevšiml, už když jsme jeli na motorce, ale nehodlala jsem se tím teď zaobírat. Teď tady šlo o něco zcela jiného.

"Dej to pryč. Hned." Norbert se snažil o panovačný tón, ale ten se mu v tu chvíli vůbec nedařil.

"Ne," opáčila jsem roztřeseně a pokusila se ten třas nahradit jistotou. V tu chvíli jsem měla nad upírem převahu. Pro jednou… "Proč jsi přišel?"

Vycenil zuby, když jsem se k němu přiblížila, ale nepohnul se už ani o píď. Nechtěl utíkat nebo nemohl? V duchu jsem Tanitě děkovala za ten křížek. Nebýt jeho, už ze mě mohla být hadrová panenka bez života. "Proč jsi přišel?" zopakovala jsem a tentokrát si dávala pozor na to, abych dala důraz na každou slabiku.

"Medvěd," zavrčel nenávistně a pokusil se o kus odplazit. "Jsem tu kvůli medvědovi."

"Co je s Georgem?"

"Znáš se s ním?!"

"Očividně."

"Musím se ho zbavit nebo způsobí světu něco strašného…"

Rivalita mezi Bernardem a medvědem mi byla známá, takže mě něco takového nepřekvapilo. Ostatně se o medvědovi ti dva bavili i na hradě… "Proč? Co chce udělat?"

Norbert se bolestně zašklebil a znovu mě provrtal těma svýma očima. "Ta hlavní otázka je, jak jsi do toho zapletená ty…" Ačkoli jsem se s ním vůbec neznala, věděl, jakým směrem moje myšlenky směřují.

"Nuže?"

"Bernard se zmínil o tom, že máš nějaké zkušenosti s luky."

"Tys s ním mluvil?"

Kývl.

"Mám, ale někomu jako jsi ty, je vážně neposkytnu. Zvláště ne kvůli něčemu takovému."

"To se ještě uvidí." S bolestnou grimasou si táhle povzdechl. "Můžu toho nabídnout spoustu."

"Nemám zájem o nic, co by pocházelo od tebe. Zvláště pak ne za cenu kamarádčiny bolesti."

V očích se mu zablýsklo. "Ty se znáš s tou jezdkyní?"

"Jezdkyní?" nadzvedla jsem obočí, ale pak si vzpomněla, jak El spolu s Georgem přijeli o vánocích. "Vlastně ano, znám. Jedna z mých lepších kamarádek."

Pokud to pro něj bylo nějaké překvapení, nedával to nějak zvlášť najevo. Jen o něco víc vycenil zuby na kříž. "Dej už to pryč. Řekl jsem ti, cos chtěla vědět."

"Neřekl jsi mi vůbec nic. Proč jdete po Georgovi?"

"Blíží se důležitá slavnost a není času nazbyt," vypadlo z něj nakonec. Po zádech mi přejel mráz. Další upíří slavnost. Spaste nás!

"Chcete George na slavnost?"

Vzdoroval mému pohledu.

"Mám dojem, že jsi ještě před chvílí zmiňoval, že on je tady ten špatný…"

"Také že ano!"

"Ale jak…?"

"Ten svátek medvědů…" zdálo se, že mluvení je pro něj obtížnější každým nádechem.

"Svátek medvědů?"

"George se ho nesmí zúčastnit!"

"Proč?"

"Řekl jsem ti už víc než dost!"

"Proč nevyužít chvíle, kdy dobrovolně mluvíš…"

"Má ústa už zůstanou zavřená. Nic dalšího ti k tomu neřeknu."

Vzpomněla jsem si ještě na Întuneric a rozhodla jsem se mu položit ještě jednu otázku. O tom, co se tam dělo a jak je možné, že Bernard nepamatoval to, co se tam stalo. Upír se úlisně pousmál: "Na to budeš muset přijít sama, princezno. Ale řeknu ti jedno. Stalo se proto, že tys to tak chtěla."

Tohle mě víc než jen zaskočilo.

"A teď, má milá, bych ti byl více než vděčný, kdybys už stáhla tu věc z mého dosahu."

Užuž jsem se chystala křížek ukrýt zpět do rukávu, ale pak mi došlo, že pro sebe nemám vůbec žádnou ochranu. "Přísaháš, že když tě nechám jít, nepůjdeš mi po krku."

Zkroutil tvář do nenávistného úšklebku. "Ale. A já už jsi myslel, kdo ví, jak to nebude snadné… Nicméně dobrá, přísahám, že ti už víc neublížím."

S úlevou jsem stáhla křížek zpátky pod rukáv a nejistě na něj hleděla. Ztěžka se začal sbírat ze země. Tělo se mu třáslo jako v křeči. "Takže nemáš v plánu mi vysvětlit jisté… záležitosti, co se používání střelných zbraní týče?" zaskuhral.

"Myslím, že jsem se vyjádřila jasně."

"To i já." Problém přišel až překvapivě rychle. Když upír zmizel. A já nepochybovala o tom, že vím, kam šel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 corinne corinne | Web | 19. dubna 2014 v 19:58 | Reagovat

Sakra! Já od začátku čekala, co bude špatně...a bylo! Nesnáším telepatii! :-D
A pak že moje příběhy ti vyrážejí dech... Prostě...nějak nwm, co říct...bereš mi slova :-D
Každopádně do mých plánů (pozor, telepatie funguje i v dobrém!) zapadá tvůj příběh docela překvapivě dobře :-D

2 nhoriel nhoriel | Web | 19. dubna 2014 v 20:06 | Reagovat

[1]: Neříkej mi, že tohle má co dočinění s telepatií! Psala jsem to s tím, že přijdu konečně s něčím... jiným. Sááákra :-D
Vyrážejí? Přímo jej ukrádají ;-) To bych měla brát asi jako dobré znamení, co? :-)
Tys měla v plánu medvědí slavnost? Tak to je... dost překvapivý :-D

3 corinne corinne | Web | 19. dubna 2014 v 20:12 | Reagovat

[2]: Ne, medvědí slavnost úplně ne...ale překvapilo mě to, když to jakž takž sedí mým plánům, které jsou zatím jen v hlavě... :-D

4 nhoriel nhoriel | Web | 19. dubna 2014 v 20:17 | Reagovat

[3]: Jsem vážně zvědavá s čím tedy přijdeš ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama