Překvapení

7. února 2014 v 15:00 | Nhoriel |  Pohár vína
Zdá se, že už se nezmůžu na psaní ničeho jiného...:D




Hned po návratu z hor nás čekal ten nejhorší možný týden. Jeden by čekal, že profesoři ve škole budou mít pochopení, že zkrátka po horách nejsou naše mozkové buňky schopné zrovna té nejvyšší možné aktivity (která se v pololetí celkem hodí), nepočítaje ještě ta všemožná zranění, co si s sebou jistí jedinci přivezli, ale opak byl samozřejmě pravdou. Všichni nás bez milosti zahltili písemkami, zkoušením, úkoly a dalším zlem, co zabíjel spoustu času (nemluvě o těch mozkových buňkách!).

Zbít je! Zmučit je! Zničit je!

***

"Anet?"

"Hmm…?"

"Vy máte příští týden prázdniny?"

"Hmm…"

"Už na ně máš nějaké plány?"

"Hmm…"

"Jaké?"

"Hmm…"

Upír do mě drze šťouchl jako bych snad byla nějaká mrtvola, u které zkouší v jaké fázi rozkladu asi je. "Bernarde, mohl bys laskavě přestat s tím vyrušováním?" odsekla jsem ostře. "Musím se učit a ne se ti tady takhle zpovídat!"

"Tak mi alespoň odpověz na mou otázku."

"Zatraceně jde mi o dvojku, chápeš to? O dvojku! Tohle můžeme probrat jindy!" zrakem jsem zalétla zase do čarovných klikyháků svého sešitu fyziky. Jak si tohle všechno asi tak mám zapamatovat?! Nebo lépe - pochopit to?! Kdyby to aspoň mělo nějaké souvislosti, ale tohle je vážně vymývání mozku!

"Takže žádné plány nemáš…" ozvalo se po chvíli váhavě.

Zavyla jsem a mrštila po upírovi svým ovčím polštářkem. Ten ho jen obratně zachytil a zaujatě si ho prohlédl. "Co v dnešní době ještě nevymyslí…"

"Můžeš prosím přestat s těmi řečmi?!"

"Budeš mít tedy příští týden volno nebo ne?"

Poraženecky jsem vydechla. "Když ta fyzika nedopadne blbě tak snad jo… Proč tě to tak zajímá?"

"Žádné plány s kamarádkami? Se třídou? Zkrátka volno?"

Váhavě jsem zavrtěla hlavou. "Vůbec nic." Ten lesk v jeho očích mi byl až moc dobře známý. Bála jsem se, s čím se zase vytasí. Přesně takhle vznikaly jeho nejhorší nápady, na které pak člověk ještě hodně dlouho mohl vzpomínat.

"Dobře, děkuji. Víc už vědět nepotřebuji."

"Proč jsi to chtěl vědět? Co zase plánuješ?"

"Pouze jsem se zeptal, nic víc," rozhodil upír rukama v konejšivém gestu, ale mě tím nijak neuklidnil naopak. Očividně měl něco za lubem. A když má upír jako Bernard něco za lubem, tak by se měl mít každý na pozoru (pokud si tedy cení vlastní bezpečnosti nebo lépe života). Když viděl, že se stále nemám k dalšímu učení, jen ještě taktně nadhodil: "Mám tě přezkoušet?"

"Vážně si myslíš, že si teď budu ještě schopná něco nacpat do hlavy? Noták, pověz mi, o co jde. Máš na moje volno něco vymyšlenýho? Bernarde… Prosím, mluv," pokusila jsem se o psí pohled.

"Víš moc dobře, že něco takového na mě nezabírá. Není se čeho bát, stačí takovéto ujištění?" usmál se úlisně.

Nejradši bych ho pocákala svěcenou vodou! Ať si zasívá semínka pochybností do hlavy někomu jinému, když tomu někomu zrovna jde o známku. "Nestačí, ale co zmůžu s upíří tvrdohlavostí?" ucedila jsem nakonec nelibě a pokusila se zase ztratit v tajích fyziky…

"Vážně máš se na co těšit," zašklebil se upír.

Pokus o naučení se fyziky zmařen.

***

"Dvojka! Dal mi dvojku!" vyřítila jsem se nadšeně na upíra a, aniž bych o tom uvažovala, radostí se mu vrhla kolem krku. "Chápeš to?! Dvojku! Z fyziky! To není možný! Dvojka z fyziky!"

"Gratuluji," řekl svým typicky odměřeným hlasem, ale pokud mě o své vlastní radosti nepřesvědčil hlasem, úsměvem to rozhodně dokázal. "Říkal jsem ti, že se ti to podaří. Nevím, proč mi nikdy nevěříš… V takových věcech se já vyznám."

Nezmohla jsem se na nic jiného než jen na šílený smích s neskrývaným veselím. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Už jen když nám profesor Kladivo řekl, že plánovanou písemku si nenapíšeme, bylo mi jasné, že to je všechno v loji… A najednou dvojka!

"Co zbytek vysvědčení?"

"Mám vyznamenání!" zazubila jsem se pyšně, i když jsem věděla, že většinu zásluhy na těch známkách má moje spolusedící Kačenka, která mi je vždy ochotna poradit. Ale mezi námi ono to opisování je někdy taky velké umění, zvláště když se profesor/ka není schopný/á hnout z místa a bez ustání kouká jen na vás… V takových chvílích to chce na ně vypustit Elina medvěda, ten by alespoň náležitě odpoutal pozornost a test by se v zásadě napsal sám od sebe.

"Tak to je výborné! Jsem na tebe hrdý."

Překvapeně jsem k němu vzhlédla. Na moje poměry byl vysoký každý, ale Bernard by se svou výškou a postavou mohl dělat velitele papežově švýcarské gardě. Mimoděk jsem si ho představila v tom jejich obleku a musela se pousmát. Přesto… slyšet něco takového od upíra se člověku jen tak nepoštěstí… "Díky…"

Bernard se jen pousmál. "Nuže, začaly ti prázdniny."

Při těch slovech se mi rozblesklo v hlavě. Ten plán, o kterém dělal takové tajnosti! "Jo, přesně tak," pronesla jsem co nejméně nuceně, "takže, co budeme dělat? Máš nápad?"

"Vlastně… něco by tady bylo…"

"Tak povídej! Bernarde, prosím!"

"Co bys řekla na to, strávit pár dní u mě?"

Překvapeně jsem vykulila oči. "Co že to?"

Bernard mi vše obsáhle osvětlil a já na něj zůstala jen zírat s otevřenou pusou. "Já myslela, že spíš někde na hřbitově a ty se na mě teď vyvalíš s tím, že máš svůj vlastní zámek?! Děláš si ze mě legraci?! Ty vlastníš zámek?!"

Upír se jen zlomyslně zasmál. "Teď by ses měla vidět. Koukáš na mne jako sůva z nudlí."

Nezmohla jsem se na slovo. Co jiného by asi tak čekal?! Vybalí se na mě s tím, že má vlastní zámek a já mu mám snad odpovědět něco ve smyslu "Jo to je fajn, já mám taky jeden, támhle po příbuznejch z druhýho kolene…"?! "Ale… ale…"

"Napadlo mě, jestli bys nechtěla pár dní volna strávit právě tam…?"

"Na tvém zámku?!"

Kývl.

"Ale… co rodiče? A kde to vůbec je?" Ač jsem si to nechtěla připustit, myšlenka toho, jak trávím prázdniny na zámku, se mi neuvěřitelně zamlouvala. Kdo by mohl říct, že strávil prázdniny na takovém úžasném místě, co mimo jiné patří ještě jeho kamarádovi?

"S rodiči ti pomůžu," mrkl na mě. "A o poloze bych raději nemluvil. Mohou tu být špehové…"

"Špehové?" uculila jsem se.

"Bohužel, stále jich přibývá," přitakal a já nevěděla, jestli se mám v tu chvíli smát nebo bát. Špehové a tady? Proč?

***

"Mamí?" usmála jsem se prosebně. "Myslíš, že bych mohla s Bernardem na výlet…?"

"Na výlet? A ještě s Bernardem? Už zase? Nestačilo ti to minule na té slavnosti, co byla na Křivoklátě?" Narážela jak na můj pozdní příchod, tak i na způsob příchodu. Po zádech mi přejel mráz, když jsem si vzpomněla na hraběnku Drákulovou a na to, jak ze mě na hradě téměř udělala mrtvolu.

"No… vlastně by to byla spíš taková… ehm… expedice…"

"Expedice?" nadzvedla mamka obočí a vzhlédla od vaření.

"No… jen chci říct, že by to bylo na víc dní…"

"A kam byste jeli?"

Nasucho jsem polkla, když tu mě vysvobodil zvuk zvonku. Značně jsem si oddychla, doběhla ke dveřím a otevřela upírovi. "To je dost že jdeš!" peskovala jsem ho hned a táhla dovnitř. Jako by mě ani nebral na vědomí.

"Dobré odpoledne," pozdravil mamku zdvořilou úklonou a pokřiveným úsměvem. Už by si mohl vymyslet jiná gesta a fráze, kterými by zaujal. Po těch letech, co jsem ho znala, jsem už byla schopná mu na něco takového neskočit, ale na ostatní to stále fungovalo bravurně.

"Ahoj Bernarde, tak povídej, co zase plánujete?"

Upír nasadil vážný, zato ale přesvědčivý výraz a začal mamce povídat o všem, na čem jsme se domluvili. Jak pojedeme za jeho strýčkem na Moravu, protože potřebuje pomoc ve sklípku (na tom náledí, co zčista jasna přišlo, mu to totiž podjelo a on si chudák zlomil, kdyby jen jednu, ale obě ruce!). Bernard o všem bravurně vykládal a tvářil se přitom jako největší svatoušek a tak nebylo divu, když mu na to nakonec mamka i bez porady s taťkou kývla.

***

"Promiň, bráško, ale ty se mnou jet nemůžeš," podrbala jsem smutně Ťapa za uchem. Nesouhlasně na mě pohlédl těma svýma obrovskýma hnědýma očima. Chtěl, abych zůstala doma a dělala mu společnost anebo abych ho vzala s sebou a seznámila ho s novými místy. Prosil mě o to, ať už těmi pohledy nebo kňučením…

"Ťape, budu pryč jen pár dní. A slibuju, že ti odtamtud něco přivezu. Něco hrózně dobrýho." Ani to ho nepřesvědčilo. Pořád nechával hlavou položenou na mých nohách a odmítal se hnout pryč. "Ťapí, buď hodnej kluk…"

"Ťape," pískl upír a chlup zvedl hlavu, v očích vepsanou nedůvěru. Tiše na upíra zavrčel. Bernard se ale nenechal zastrašit. "Přivezu ti ji zpět. Neměj obavy, nedopadne to tak jako minule. Přísahám."

Prdelín mu nejistě vyšel vstříc, chlupy na hřbetě vztyčené, ale když uslyšel jeho slova, otočil se k němu zády a přišel zpátky za mnou. Packami se opřel o můj klín a začal mi mlaskavě olizovat tvář na rozloučenou. "No jo, taky mi budeš, chybět, mumáku…"

"Půjdeme?"

Vtiskla jsem Ťapovi pusu na čumák a pak se oficiálně zvedla. "Můžeme vyrazit."

***

"Ty máš auto?" podivila jsem se, když upír řekl, jak na jeho zámek pojedeme.

"Samozřejmě," pokynul mi rukou.

Zmohla jsem se jen na přidušený výkřik. "Tohle auto?!" V hlase mi zaznívala bázeň. Něco takového se nevidí každý den!

"Přesně tak, dovol mi představit ti svou Audi R8 GT," usmál se Bernard a poklepal své krvavě rudé auto po kapotě.

"A ty mě v ní svezeš?" vypískla jsem nadšeně. Už jen stát v její blízkosti bylo hotovým požehnáním. Představa, že se v ní pojedu…

"Samozřejmě." Taktně mi otevřel dveře a zářivě se usmál. "Pokud tedy budeš ochotna se mnou jet."

Bez váhání jsem zaplula dovnitř a usadila se do kožené sedačky. Znovu jsem jen nadšeně vypískla. Bernard mezitím naložil mou tašku s oblečením. Když si sednul na místo řidiče, už na sobě neměl svůj černý kabát. Venku se schylovalo k vánici, takže se nemusel nějakého slunečního svitu bát.

"Kam teda pojedeme?" nevydržela jsem to.

Upír se na mě pobaveně zahleděl. "O tom místě jsi nikdy neslyšela, věř mi."

"Tak poblíž čeho je?"

"Bude to překvapení." Auto zavrnělo, jak ho Bernard nastartoval. Zvuk lahodící uchu… "Jsi připoutaná?"
"Ovšem."

"Vzala sis všechno?"

"Snad jo. Takovýhle detaily zjišťuju obvykle až po tom, co dorazim na místo. Při odjezdu se takovými věcmi nezaobírám… Kdyžtak bude poblíž nějakej obchod, kde si to budu moct dokoupit, že jo?"

Upírovo mlčení mi dalo jasnou odpověď. Zatraceně kam to pojedeme? Bernard říkal, že to bude zámek. Z čehož jasně vyplývá, že by se to tam mělo hemžit turisty. A kvůli turistům by tam zásaditě měly stát i obchody, restaurace, hotely a další zbytečná zařízení, stojící na tom místě pouze kvůli tučnému zisku. Co to teda může být za zámek, když tam nebudou žádné krámky?!

"Takže můžeme jet?"

Zhluboka jsem se nadechla. "Asi jo…"

Bernard sešlápnul pedál a kola se protočila. Překvapeně jsem vyjekla, když auto vyletělo vpřed.


Bernardovo autíčko

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 redfox redfox | E-mail | Web | 7. února 2014 v 18:34 | Reagovat

Hmm Audi R8. Hezké. Audi R8 a Q7 v literatuře jsem naposledy viděl v knize... chvíle napětí... 50 odstínů. Hele, nebude nakonec z toho 50 odstínu šmrcnutých twajlajtem po Nhorielovsku? O_O
No nic, jen sem se zeptal :-x Jinak koukám, že Vás obě tahle story chytila. Sem zvědavej, jak tohle nakonec dopadne. Tak ať se daří, budu se těšit na pokračování 8-)

2 Kee Kee | 7. února 2014 v 19:48 | Reagovat

Mě to jednoduše baví, protože si myslím, že to twajlatové nebude. :D Snad. :D
A líbí se mi jak píšeš - jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat. :)

Hodně se do toho příběhu promítá Tvá i corinnina osoba, což mi nevadí. :)

3 corinne corinne | Web | 7. února 2014 v 20:28 | Reagovat

Yes! Tenhle díl bude konečně jiný! :-D
Ale to je jen tím, že máme prázky o týden jinak :-D
No a jinak... Něco mi říká, že se stane něco...divnýho a hrozivýho... A už asi mám představu o Bernardově zámku :-D

4 nhoriel nhoriel | Web | 13. února 2014 v 19:47 | Reagovat

[1]: Bernard si holt umí vybrat :-) 50 odstínů jsem nečetla, takže "nemůžu vědět, o co tam jde". Každopádně sama doufám, že k takovému "zvrtnutí" nedojde :-?
Jj, kdo by to kdy řekl :-D To jsme dva :-D Díky moc ;-)

[2]: Tak to jsem ráda. Snažím se něčemu takovému vyvarovat, ale kdo ví, jak to nakonec dopadne... :-)
Sama mám pocit, že všechny vedlejší postavy kromě té vypravěčské a Bernardovi kazím... těžko říct...

[3]: Sláva! :-D
Jsem zvědavá na to, čím tentokrát přispěješ ty ;-)
Těžko říct, co bude dít... :-D Tak snad nezklame tvoje představy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama