Sladký zimní spánek

8. ledna 2014 v 18:10 | Nhoriel |  Povídky
Kompozice z čj...xD

Můj velký dík patří Kačce - ten námět byl prostě super! :)

Zadání? Jak jinak, opět maturitní. Jen s tím rozdílem, že tentokrát na vymyšlení člověk má dvě hodiny a musí to psát růčo. Prostě paráda! :D Zadání byly celkem 4 a z nich jsem si nakonec zvolila "Strom roku" - šlo o vypravování příběhu stromu na základě výchozího textu:

Jak se hlasovalo a bude hlasovat

Do ankety může být navržen jakýkoli oblíbený strom. Z došlých návrhů vybírá dvanáct finalistů odborná porota, přičemž hlavním kritériem je příběh stromu a jeho význam pro dané místo, obec nebo člověka, který ho navrhl. Mezi letošních 65 návrhů patří i tak zajímavé dřeviny jako Svatováclavský dub ve Stochově, jehož stáří se odhaduje na 1 100 let, či borovanská hrušeň. Ta přežila několik pokusů o likvidaci - od osekání kůry až po pokus o otravu jedem.

A dopadlo to takto...




Z hlubokého spánku plného rozjímání a snů o budoucnosti mě probral cizí dotyk na jedné z mých rukou. Znal jsem jej. Dokonce až příliš dobře. Každý rok se tu odehrávalo jedno a to samé. Nebylo třeba otvírat lidskému zraku nespatřitelné oči. Věc na mé ruce se začala pohybovat, až to šimralo. Nakonec se mi omotala kolem trupu a přivázána na pevný uzel už zůstala v klidu.

Konečně jsem se uráčil spočinout pohledem na tom slabomyslném tvorečkovi před sebou. Člověk. Zbabělý člověk, který se - jistě z velice pádného důvodu - rozhodl ukončit své bytí na tomto světě. Stál na špalku, třesoucí se stejně jako má známá osika, a s oprátkou na krku hleděl kamsi do hlubin lesa. "Ach, Gabrielo…" popotáhl a po tváři mu skanula slza. "P… prosím… m… moc tě prosím, odpusť mi to…." Zaťal ruce v pěsti.

Se zaujetím jsem ho sledoval. "Vím, že jsem to neměl dělat, ale…" Jeho další slova zanikla mezi vzlyky. "O… odpusť…" Zhluboka se nadechl a učinil krok do prázdnoty. Křup! Jen co jeho nohy opustily provizorní stoličku, oprátka udělala své. Zkroutila mu krk do té nejnepřirozenější polohy a darovala mu klid, po němž tak prahl. Houpal se mi na větvi jako dítě a vyhasínajícíma očima hypnotizoval neznámo.

Každoroční rituál skončil. Zbývalo už jen zase usnout. Sledovat hodující havrany mě sice zamlada velice zaujímalo, ale po těch letech, kdy se stále děje to samé… Vždyť už jsem poznal lidskou anatomii tak dobře, že kdybych byl jedním z nich, rozhodně bych vynikal v léčitelství! Už se blíží ti přisluhovači smrti. Černá křídla - černé činy. Tlukot jejich křídel a hlasitá píseň ve větru se každým okamžikem přibližovaly.

"Christiane!" ozval se z hlubin lesa ženský hlas. "Christiane, tak kde jsi? Ozvi se mi!" Otevřel jsem znovu oči. Kroky se sem pomalu blížily. "Christiane, pojď se mnou domů!" Křupání sněhu pod nimi se už ozývalo nad mými kořeny. "Christiane? Chri…!" Nastala odmlka plná nevyřčené hrůzy. "U všech bohů, Christiane, co jsi to udělal?"

Ve tváři hnědovlasé dívky byla vepsaná čirá hrůza míšená s nevírou. "Proč…?" Třásla se po celém těle a ruce jako v křeči zarývala do sněhu. Z očí jí stékaly slzy. "Chri… Chrisi…" Jakoby odnikud vypadla před dívku stříbrná dýka. Spočinul na ní zrakem a z jejího výrazu se dalo vyčíst poznání."

"Máš pravdu, nádherný strome," obrátila se na mě jako bych to byl já, kdo jí předhodil tu mistrně vyvedenou zbraň. "Bu… bude to tak nejlepší," popotáhla a omotala prsty kolem umně vyvedeného jilce. "Jednou, jednou jedinkrát jsi mě uhodil a kvůli tomu jsi činil takto?" zašeptala třesoucím se hlasem. Melancholicky zavrtěla hlavou. "Slibovala jsem ti věrnost až do smrti…"

Oběma rukama sevřela dýku až jí zbělely klouby. Hrot jí mířil na hruď, do míst, kde jí bilo srdce. "S… snad se opět shledáme, můj milovaný…" Vrazila si ostří do prsou a zalapala po dechu bolestí. Ústa se jí naplnila krví. Tváří napřed se skácela do sněhu.

Ke kořenům se mi dostala její životní míza. Okusil jsem ten rudý mok. Sál jsem jej jako dítě mléko matce z prsu a vychutnával si tu lahodnou chuť a sílu, co mi prostupovala tělo. Z větví mi vyrašily karmínové listy s modrými žilkami.
Teď jsem hrdě a s klidným vědomím mohl usnout…

***

"A přišla chvíle na to asi nejočekávanější sdělení. Do naší soutěže se přihlásila spousta nádherných stromů, ale všechny z nich s abnormálním náskokem překonal jistý dosud neznámý konkurent. Vítězem se stává podivný rudolistý buk, jehož listy se objevují pouze v zimním období! Neuvěřitelné, že ano? Vskutku mohu říct, že podivuhodnější strom jsem v životě neviděl!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 corinne corinne | Web | 9. ledna 2014 v 18:40 | Reagovat

Slaďoučký spánek :-D
Ale řekni mi jedno - je naše učitelka normální? Ujíždí na literatuře a na mluvnici a první pořádnej sloh byl až přes Vánoce... :-D

2 nhoriel nhoriel | Web | 9. ledna 2014 v 18:54 | Reagovat

[1]: Dlouhý, zimní, klidný a s plným (pomyslným) žaludkem. Co víc si přát? :-D
To nemůžu posoudit, ale vzhledem k tomu, že očividně slohy moc nepíšete, tak asi ne 8-)

3 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 18. února 2014 v 18:19 | Reagovat

Moc povedené :)
Až na konci mi došlo, že píšeš za strom xD měla jsem si to uvědomit už když jsem si četla úvod xD Já si říkala, že jako ten strom si byla příliš lhostejná vůči Christianově smrti xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama