Tohle se stát nemělo

31. října 2013 v 23:59 | Nhoriel |  Pohár vína
Další slohovka, tenktokrát s dva roky starým maturitním zadáním... Jak povzbudivé! Nemohla jsem odolat nutkání sepsat něco takového... Nemůžu říct nic jiného, než že je to jen další kravinka, ale já jsem na ní hrdá...:D




Už na začátku jsem tušila, že z toho bude malér. Jakby taky ne? Vždyť ten nápad pocházel z kdoví jak starého upířího mozku. Každý, kdo se kdy alespoň trochu zajímal o nadpřirozeno, věděl, že Drákula si potrpí na plesovou slavnost o Samhainu, v dnešní době známějším spíš pod jménem Halloween. Kolem této podzimní noci kolovala mezi lidmi spousta pověr. "Mrtví se vrací zpět do našeho světa" nebo "Ti, co ještě nezemřeli, mohou nahlédnout do temných koutů podsvětí"… Z mého pohledu obyčejné báchorky; příběhy, které měly strašit malé děti. Můj nejlepší přítel Bernard, mimo jiné výše zmiňovaný upír s patrně mírně zetlelým obsahem lebky, na to má ale jiný názor. Jakožto jeden z upířích šlechticů nesmí na takové ceremonii chybět; jen tentokrát se rozhodl vzít si s sebou doprovod. Překvapivě mě.

***

První reakce, když jsem viděla ty šaty, co mi sehnal? "Bernarde, to nemůžeš myslet vážně! Vždyť vypadají jako… jako z předminulého století! Něco takového si na sebe přece nemůžu vzít!" Krvavě rudý samet, z něhož byly sešity, sahal až k zemi, což by samo o sobě nebylo tak špatné. Prošívané stříbrnými nitmi vypadaly skoro jako z nějaké pohádky; na nádheře jim však ubíral límeček až nad krk.

"Uvědom si, že na tu slavnost půjdeš jako člověk, Anet. Sliboval jsem ti, že já sám z tebe pít nebudu. A přestože mí soukmenovci slíbili pro dnešní noc to samé, nemůžu ti zajistit stoprocentní bezpečí. Tyhle šaty jsou tím jediným způsobem, jak tě tam můžu ochránit." Opáčil klidně a provrtával mě přitom svýma nafialovělýma očima.

Z jeho slov mi po zádech přejel mráz. "To mi chceš jako naznačit, že si ze mě budou chtít cucnout?" Odpověděl nepatrným pokrčením ramen. "Možná by stálo za to, dát si před plesem nějaký ten česnek nebo si sehnat lahvičku svěcené vody," při svých slovech se otřásl, "ale nezapomínej na to, že tvým společníkem bude také jeden upír, který tyto vymoženosti nemá rád stejně jako jeho bratři a sestry."

Každý normální člověk by z toho po tomto zjištění chtěl vycouvat. Každý normální člověk… Už dávno jsem o sobě věděla, že jsem šílenec.

***

Letošního roku se slavnost konala dokonce v mé vlastní zemi. Drákula rád poznává nové kouty světa. Tentokrát to padlo na Českou republiku, přesněji na hrad Křivoklát. Když jsem tohle místo navštívila poprvé, při prohlídce jeho prostor mi průvodkyně sdělila, že rytířský sál, kde jsme se právě nacházeli, prý jedné noci po několika letech ožívá při hostině jeho starých pánů. Pro jednou se tak i očividně stane…

Když jsem tak k hradu vzhlížela, zavěšená do Bernarda, věděla jsem, že můj upíří přítel musí se svými zostřenými smysly slyšet, jak zděšeně mi buší srdce. Připadala jsem si jako na posledním tažení. Je možné, že se takhle cítí zvíře před svou porážkou? Věřila bych tomu… "Děje se něco?" zeptal se s nepatrnou výtkou v hlase.

"Podpatky," vychrlila jsem ze sebe první věc, co mě napadla. "Neumím na nich pořádně chodit a ty jehly, co jsi k těm super šatům přidal, mi prostě moc nesednou. Jó, to kdybych si mohla vzít svoje obyčejný kecky, to by pak bylo něco. Ale to nemůžu, přestože přes délku těch šatů by vůbec nebyli vidět. Takže jo, něco se asi děje. Mám podpatky, na kterejch neumím chodit a ke všemu ještě tak nějak předpokládám, že mě v nich donutíš tancovat…"

"Máš snad něco proti tanci?" napružil se a v jeho očích jsem spatřila záblesk nedůvěřivého údivu. "Né, vůbec," prohlásila jsem ironicky, "naprosto miluju všechny ty kroky a otočky… Není nic lepšího, co?" Měřil si mě kritickým pohledem. "Jestli tam nechceš, můžu ti zavolat limuzínu a ta tě odveze zpátky domů. Nechci tě do ničeho nutit. Jen se zkrátka nestává často, aby upír mého postavení přišel na takovou akci bez doprovodu." Jedna z výhod tohoto přátelství - něco jako limuzína je mi běžně k mání.

"Nenechám tě v tom," řekla jsem a litovala těch slov ještě předtím, než opustila má ústa. Že já hloupá se do něčeho takového vždy pouštím… Vyšli jsme po kamenné cestě až k dokořán otevřené bráně. Jakmile jsme se ocitli na první nádvoří, zatočil Bernard vpravo. Vedl mě tudy jako by tu někdy před stovkami let žil. Čekaly nás ještě schody, mimo jiné osvětlené ponurým světlem loučí. Nikde ani živáčka. Prošli jsme několika místnostmi, když tu náhle se před námi otevřel rytířský sál.

Ztuhla jsem. Tato obrovská hala přímo překypovala upíří rasou. Na dvou dlouhých stolech, stojících v zadním koutě, se ve dvou řadách vyjímaly číše s temně rudým obsahem, o kterém jsem si naivně snažila namluvit, že je rajčatovým džusem. Vše kolem ozařovaly louče, stejně jako na schodech. Desítky, ne-li stovky párů zrovna tančily pomalý tanec do rytmu prastaré hudby v živém-mrtvém provedení.

Než jsem stačila zhodnotit i zbytek věcí, měla jsem už Bernardovu ruku kolem pasu a uvrhnuta do reje ladných pohybů, jsem byla přinucena tančit. Zmateně jsem za svým upířím přítelem klopýtala a snažila se s ním držet krok. Pohledy ostatních na nás utkvěly, podobny dravcům sledujícím kořist. Náhle jsem nelitovala těch šatů a límečku. Bernard vážně věděl, co dělá…

"Před námi je hraběnka Drákulová," poznamenal s pohledem upřeným na postarší dámu s kudrnatými vlasy, "Florentia…" Jakmile jsem ji spatřila, zhrozila jsem se. Někoho děsivějšího jsem snad v životě neviděla. V zářivém purpuru vynikala mezi ostatními asi jako růže mezi trním, a s albínskými vlasy i rudýma očima mi připomínala ty "skutečné" upíry ze starých legend. "Společně se svým chotěm patří k nejstarším upírům vůbec," pokračoval Bernard. "Jsi asi prvním člověkem, kterému se naskytl takový pohled, tak si toho važ. Doporučuju ti ji nenaštvat. Je malinko… temperamentní…"

Pokývala jsem hlavou na znamení, že rozumím. Pak jsem se ale zarazila. "Říkal jsi, že jsem prvním člověkem…" Zářivě se na to usmál: "Ano, jsi první, komu bylo uděleno privilegium účastnit se hostiny a nebýt přitom zákuskem. Tedy vědomě… Nicméně jakožto můj doprovod bys měla být ušetřena jakéhokoli -"

Sál naplnil táhlý zvuk trhající se látky. S hrůzou jsem si uvědomila, že můj podpatek pod sebou vězní purpurovou látku, patrně patřící hraběnce Drákulové. Se zrakem na zemi jsem sledovala, jak honosná látka dopadá k podlaze. Veškerý pohyb kolem strnul. Bernard mě sevřel pevněji a já nemohla jinak, než pomalu zvednout zrak k Florentie ve spodním prádle, nyní se blízce podobající sopce před výbuchem. "Ty…" vyšlo jí z hrdla chraplavě. Zuby měla dlouhé, ostré…

Krve by se ve mně nedořezalo. Tohle se stát nemělo!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chloé chloé | Web | 1. listopadu 2013 v 0:29 | Reagovat

To je skvělé! :D je fakt, že ne zcela můj styl, ale je to nápadité. Ovšem, docela by mě zajímalo, jaké prádlo nosí jedna z nejstarších upírek vůbec... :-? :D

2 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 16:21 | Reagovat

Cha chááá :-D To máš z toho, s kým se taháš :-P

3 corinne corinne | 2. listopadu 2013 v 14:57 | Reagovat

George se ti směje :-D a já taky :-D
Alespoň, že méďa je více méně samotář :-D
...tak, no...mám to brát tak, že je mezi námi další upír? :-D

4 nhoriel nhoriel | Web | 2. listopadu 2013 v 16:40 | Reagovat

[1]: Dík moc, prostě typická šílenost z mojí hlavičky no... :-D Hmm... uvidíme, třeba na povrch někdy vytane má zapomenutá vzpomínka na paní Florentii ;-)

[2]: Tsss, neposmívej se mi tady, ty liško uchechtaná! :-p A náhodou, Berní je nejlepší - něco takovýho se dá zažít jen v jeho společnosti :-D

[3]: To jsem si zase naběhla... :-? Nu což, já díky Bernardovi zase potkám spoustu... zajímavých lidí (a třeba se i jednou naučím tančit! :-D ). Ohledně upírství, to nikde není psáno ;-)

5 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 7:42 | Reagovat

[4]: Ano, Bernie je nej :-P . Ale bylo by zajímavé zjistit, kdo jej jako první vůbec zařadil do povídky :-?

6 corinne corinne | 3. listopadu 2013 v 10:42 | Reagovat

[4]: Lidí? A díky Bernímu? No, dovol, abych se zasmála :-D

7 Zoe Zoe | Web | 3. listopadu 2013 v 13:19 | Reagovat

Je to super! :-D

8 Marzia Marzia | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 17:34 | Reagovat

Ahoj. Ráda bych tě pozvala do mého nového KNIŽNÍHO KLUBU. Prosím, mrkni se :-)

9 nhoriel nhoriel | Web | 5. listopadu 2013 v 18:40 | Reagovat

[5]: Nepopírám, že jsi to byl Ty, Ó Velectěný Autore... Ovšem jak jsi vůbec přišel na to, že se Nhorielka kamarádí s s Berním, abys to pak mohl sepsat...? :-P

[6]: Ano lidí - máš povoleno se smát ;-) Nikdo tu nespecifikoval stav těch "lidí" :-D

[7]: Díky, mám to brát tak, že ses nám už konečně zase vrátila? ;-)

[8]: Ahoj, dík za pozvánku, ale asi bych to nestíhala, takže promiň ;-)

10 WaclawM WaclawM | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:08 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na nhoriel.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

11 WaclawR WaclawR | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 14:00 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama