Kamenný překvápko - 2. část

12. října 2013 v 18:13 | Nhoriel |  Trpaslíkovy příběhy
Stal se zázrak a já se usadila k Meglobovi! :D Omlouvám se, že je to až teď, ale... řekněme, že jsem jaksi zapomněla, že jsem ho nedodělala. Vážně se moc omlouvám! Zároveň bych vás ráda připravila na to, abyste od toho moc nečekali; podle mě je to asi nejhorší díl vůbec... Tohle posouzení je ale na vás :)
Tak tady ho máte...:)




Nenávidim když mě někdo takhle drží! Trpaslík se ani nemůže pořádně bránit a prostě děs to je! Ta slizká ženská vočividně čekala na to, jaký moudro jí vopáčím, jenže ty její hadí vlasy na mym vobližeji... No jaksi jsem ztratil řeč a řikal si, že to je prostě zlej sen a každou chvílí se už prostě musim probudit. Tedle vosvobozující vokamžik se ale nehodlal dostavit a z toho vyplývala jedna smůla - nebyl to sen.

Ano už je to tak. Musim mít pletky s jedinym monstrem, co mě staví do pozoru. Vodporná, šupinatá, syčící… ta kdyby mě slyšela, asi by mi pěkně namydlila, co? Ach jo Warghudshi, za co mě zas trestáš? Pravda, když jsem v loji - no teda spíš sloji nebo…hnízdě? Prostě na místě kde ta zmije bydlí - asi bych neměl nějak zvlášť házet vinu na svýho boha, co mě asi jako jedinej může zachránit. Jenže tak na koho se mám vodvolávat? A vopovažujte se říct, že sám na sebe, já jsem v tom naprosto nevinně! Teda… skoro… Jednoduše mlčte, bude to tak pro vás lepší! A pro mě taky. Mnohem. Tak, chtělo by to pustit si do hlavičky nějaký rozumný úvahy, tudíž:

Jakej šílenec mohl jako mýho vraha schrastit medúzu?!

Co se ke mně dycky doneslo tak to byly namachrovaný dámičky, co mužský lákaly svejma přednostma a pak je buď zastřelily, nebo… no něco horšího. Nechci to tady zrovna dvakrát rozpitvávat, ale nějaký poučení pro vás z toho přece jenom taky musí plynout.

Ze svejch znalostí jsem naprosto zřetelně cosi vyvodil. Co? Každou chvílí asi zjistim, co je na těch příběhách vo nich pravdy. Pravda, štvalo mě, že se na ní nemůžu mrknout, možná by to přece jen stálo za to, před smrtí vokouknout ty její kůzlata no ale… neměl jsem k tomu zkrátka vodvahu.

"Zdá se mi to nebo si tady někdo nadělal do svých… ehm… špinavých monterek?" zapředla vopět tim svym rozeklanym jazykem.

Řečičky podobnýho ražení bych si za normálních vokolností jako fakt nenechal líbit, ale todle… To už je zkrátka moc kritická situace i pro mě. Nikdo si nedovede ani představit, co se v tu chvíli vodehrávalo v mojí kebuli. Taková spousta přemýšlení, divil jsem se, že ta super mašinka, co mi tam všechno tak pěkně vymejšlela, zvládala takhle makat i bez toho, že by najela na nějakej agregát. Mezi náma, šlo fakt vo jeden z nejlepších mozků na jihu týdle zemičky. Důvod? Tak třeba se mi ráčil voznámit to, že v ruce křečovitě držim Křupinku a slečna Slizká šupina to jaksi ještě ani nezaregistrovala.

"Nebo takto páchne každý z těch, co pracují v dolech?"

Zhluboka jsem do sebe natáhnul vzduch. Kdybych stál na jejim místě a držel před sebou někoho podobnýho, jako jsem teďka byl já, považoval bych to za vyvrcholení nasranosti toho tvorečka. Doufal jsem, že to bude mít stejně. Nadechnul jsem se - pořádně jako bych měl zmizet pod vodou - abych si dodal vodvahy a pak se prostě jak to jen se sevřenejma ramenama šlo, rozmáchnul.

Tak mě napadá, že jsem se měl stát vědmou. Všechno se stalo, přesně jak jsem čekal. Křupinka se zasekla. Nemůžu říct jak moc dobře, protože jsem se nevodvážil vomrknout situaci, ale s jistotou můžu říct, že špatně to fakt nebylo. Medúza zavyla bolestí - had co vyje, věřte mi, není lahodnější a komičtější zvuk než tohle - a její sevření povolilo. Mé věštecké schopnosti ale zklamaly právě v tuhle chvíli. Jaksi jsem nedomyslel, důsledek působení gravitace, co mě přitáhne zase k zemi.

Tu chviličku bych dokázal popsat několika slovíčkama ze svojí zásoby. S jistotou vám můžu říct, že něco jako "fajnový" nebo "přeživatelný" bych ale fakticky nepoužil. Výšky taky zrovna dvakrát nemusim a vzhledem k tomu, že slečinka měla tělo jakýsi přerostlý anakondy, co u lidí běžně papinkaji jejich dětičky, a tyčila se se mnou dost vysoko ke stropu, nastal nekontrolovatelnej pád, při kterym se mi zhoupnul žaludek až takovym způsobem, že jsem tý hadici vohodil její šupinatej pancíř svejma žaludečníma šťávama. Konečně jsem se vodvážil votevřít voči.

Samotnej dopad dopadnul nadmíru uspokojivě. Moje hbitý nožky s radostí spolupracovaly a bezpečně ukočírovaly tenhle slavnej let. Kéž bych mohl říct, že už pak byl pokoj!

No samozřejmě že nebyl! Netušim, jak to maj háďata s takovou nervovou soustavou, ale u medúz se mi to právě podařilo zjistit - bolest se jí tělem musela šířit pomalu, protože zrovna když jsem dopadnul, začala kolem sebe mlátit vocasem a svíjet se bolestí. Jak už můžete s jistotou předpokládat, ta slizká masitá věc do mě samozřejmě narazila a poslala mě vzduchem proti skalní stěně.

Pokud vím, nikdo z mé rasy neoplývá nadbytečnými končetinami a vymoženostmi typu "křídla, odpružená svalovina nebo třeba brzdícími airbagy" a já nejsem výjimkou, takže jsem do toho šutrákovitýho povrchu narazil v plný rychlosti i síle, bez zbrždění. Ale tak, nemůžu si zas stěžovat. Jakožto trpaslík mám tak trochu "tělo ze samotného základu země" - tak to aspoň říká ta suprová pověst o našem zrození - takže když jsem do toho narazil, samozřejmě že to bolelo, ale nic se mi nestalo. Teda nic hroznýho. Nějaký boule a odřeniny asi budou, ale nad tim si bědujou akorát tak ženský!

Sesbíral ze země a div se hlasitě nerozesmál. Jedna Křupinčina hlava vězela kdesi v břišních útrobách slečny Hadice a ta druhá na mě mrkala a posílala mi vzdušné polibky, míšené s podivně zlatavýma kapkama hadí krve, co vytékala na zem a do vzduchu opět vypouštějící ty hnusný výpary… No, vlastně mi bylo šumák, co to vůbec je. Jak už jsem poznal na vlastní nos smrdělo to a to mi bohatě stačilo. Aneb jak jeden moudrej kníže pravil: "Když se něco nelíbí tvýmu frňáku, tak pracky vod toho".

Užuž jsem se votáčel a chystal se na legendární úprk, když mi došla ta krutá skutečnost - neměl jsem svou sekeru. "Do korbele piva!" ulevil jsem si a pohledem hypnotizoval stále se hejbající topůrko z kosťovýho dubu. Nikdy bych si to před Křupkou netroufl říct, ale jednu chybu tadle zbraň přece jen měla - když se jednou zasekla, nechtělo se jí to místečko vopouštět. Naklonil jsem hlavu na stranu. Jak jí jen dostat ven?

Takoví mágové by vám jisto jistě řekli, ať na ní zavoláte jménem. Takže prosim vás, nic takovýho nikdy nedělejte, jen tak upoutáte pozornost toho lotra, co vás chce zřídit a když mu dojde, že nemáte zbraň, vokamžitě po vás pude a bude vás mlátit hlava nehlava. Ale to jen v přídadě, že jste se před tím bojem s právě zmíněným kouzelníkem nesetkali. Protože estli vám tydle maníci tu zbraň fakt vočarovali, tak volejte a volejte hlasitě!

Další typ? Budete naprostý mudrcové a potáhnete s sebou druhou zbraň, která vaši voběť dorazí a vy pak prostě jednoduše vypáčíte tu první z masa nepřítele a budete mít hotovo. Aneb jak se říká "Dvě elfí ucha uťatá jedním švihem."
A pak třetí - asi nejpitomější možnost. Prostě se hlava nehlava rozeběhnete na svýho voponenta a budete doufat, že než si vás všimne, bude vaše zbraň zpátky v bezpečí vašich ručiček. Pak budete mít možnost a) a sice úprk nebo možnost b) útok. Dle vlastní zkušenosti doporučuju spíš to áčko.

Tak a teď hádejte, jaká možnost vychází pro mě.

Dramatický ticho…

A…

Ano, je to trojka! Tákže narovinu. Nahodil jsem svoje běhy zpátky do provozu a bez výkřiku - fakt nemůžu z těch chytráků, co při svym útoku řvou jak sirény - se s rychlostí, jistojistě překračující povolenou hodnotu v tadytý díře, vyřítil na šupinatou bestii. Jenže další mínus - ty průšvihy fakt prostě přitahuju, hotovej magnet, pryč ode mě - a to? Ne, ne rychlej jsem byl fakt jak sokol při lovu, ale moje boty a… ehm… zcela neufuněný dech - nic jako slovíčko ironie neznám, takže si to tak vůbec, ale vůbec nevykládejte!!! - udělaly svoje.

I když dost pěkně zraněná, stále si ta čůza byla vochotná bránit svůj kejhák. Jenže detektory bolesti v její hlavě nejspíš seply nějakej spínač, protože už nehodlala útočit ocasem, ne, ne, ne… Se svym trupem si to zamířila k zemi a s podivnym šklebem ve tváři mi koukla do očí.

První dojem? Sákryš, to je ale šťabajzna! Druhej? Zatraceně, vona na mě čučí! A ten třetí…? No… těžko se to popisuje…
Tak nejdřív vona samotná, když už jsem jí zkouknul - tělíčko vod pasu nahoru jak bohyně válečnice. Samej sval a šlacha a přitom žádná jizva - teda to týhle chvilky, teď tam tu jednu mít bude... Kůže běloučká jak dětská prdýlka a oblečení? Něco takovýho patrně neznala… Tvářička taky fajnová - na můj vkus sice až příliš rudá a zkřivená bolestí a nenávistí, ale jinak to šlo. Špičatej nos, vysoký lícní kosti, krvavě rudý rty… zkrátka vzhled dravce. Všude kolem místo pořádnýho hára jen samí syčící hadi, co kolem sebe plivali nějaký nechutně zelený flusance a přitom se ještě tak nekamarádsky kroutily.
A pak ty kukadla… Hluboko zapadlý voči barvy… skály. Ano, měla překrásný vočka šedivýho zabarvení, který jako bych znal vodnepaměti. Tak… skálovitý, tunelovitý, temný… Jako bych se ocitnul zpátky doma…

Nu a přesně v tuhle chvilku přišel šok - zírala na mě! Nevím, jak kdokoli přede mnou popisoval zkamenění, ale já vám to řeknu takhle - bylo to, jako by se nic nestalo. Prostě na mě koukala a ty pidi hadi na mě měli otevřený svoje kušny. Strnul jsem na místě úděsem. Ale zdůrazňuju - úděsem. Takhle blízko se ke mně ještě žádnej had nepřiblížil!

Těžko říct, jak dlouho jsme tam takhle tvrdli, ale když se po nějaký tý minutě pořád nic nedělo, rozhod jsem se zkusit, jaký to je být kamenem. Bez obtíží jsem natáhnul svou jemnou ručku před sebe a znatelně tím asi překvapil slečnu - paní? - Hadovou.

"Co to…?" začala, ale jaksi nedořekla.

Jakmile mi totiž došlo, že veškerá moje pohyblivost je v cajku, rychle jsem se ráčil dostat z jejího dosahu a místo toho se chytit Křupinky. Všechno pak šlo už jen ráz naráz. Hadi lítali, vlasy lítaly, krev stříkala… Ne, to je už moc démonickej scénář. Takhle se k dámám přece nechovám. Teda… no… tuhle kapitolku svého života bych asi měl přeskočit a vrátit k ukončení toho vypravování.

Vlastně, nemůžu říct s jistotou, co se s medúzou stalo - popad jsem Křupku, vytrhnul jí a začal zdrhat k východu, to bylo celý. Neměl jsem chuť bejt otrávenej tou její krví. No a kdybych jí ještě víc dráždil… sami si můžete zkusit, jaký to je zahnat šelmu do kouta. Je to tak, zkrátka jsem utek z boje. A nelituju toho. Nikdo mě nepronásledoval, nikdo nestřílel. Prostě vodchod jaksepatří!

U vchodu do jeskyně jsem jí ještě zamával a pak se pakoval pryč. Netušim, jestli chcípla nebo se z toho všeho nějak vzpamatovala, těžko říct. Zjišťovat to ale fakt nehodlám!

Po nějaké době se mi dostalo i vysvětlení toho, proč jsem jako jedinej přežil pohled medúzy. Ten génius, co mi vo tom dával přednášku, tvrdil, že asi musim bejt fakt zrozenej ze základů země nebo vytasanej ze šutru. To je podle něj ten důvod. Kámen nemůžete znovu změnit v kámen. Ulítlá teorie, ale možná na tom přece jen něco bude…

Dodnes jsem nezjistil, kym byla najatá - pokud teda vůbec byla někym najatá. Možná tam žila…? Fakt nevim. Třeba to jednou zjistim. Třeba se jednou postavím svýmu strachu z hadů a vrátim se do tý jeskyně… Rozlousknu její tajemství a budu se s ní kamarádit.

Hmm… fajn, to asi ne. Ale zní to pěkně.

No… uvidím…
Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 corinne corinne | 12. října 2013 v 18:41 | Reagovat

Tak fajn... Jsem zase tady :-D
Příběh není nic extra, ale ve tvém originálním zpracování je to fakt něco :-D
Uvolňující počtení po celém dni v sedle :-)

2 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 12. října 2013 v 20:01 | Reagovat

Meglob is back! Ve vrcholný formě :-) Můj oblíbený HC (hard core) sekerník nezklamal ani tentokrát a tak nějak s potěšující neomaleností vyřídil, co bylo třeba :-)
Dobrá oddechovka, která mne pobavila. Bylo fajn se s ním po takové době zase setkat :-)

3 nhoriel nhoriel | Web | 22. října 2013 v 19:59 | Reagovat

[1]: Supr, vítám tě zpět! :-)
Jak jsem říkala, je to pitomost, ale pochvala mě těší ;-) No jo, ty a tví koně... :-P

[2]: Jsem ráda, že se Ti příběh líbil :-) Vážně se moc omlouvám, že jsem se k tomu dostala až teď, ale tak nějak jsem si naivně myslela, že už jsem ho dopsala... :-? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama