Vaření - otázka života a smrti

9. května 2013 v 17:43 | Nhoriel |  Povídky

Konečně se mi povedlo sesmolit další povídku, takže tady ji máte :)



Bobby slítnul ze židle a začal přidušeně kašlat, když se naproti němu objevil čaroděj. "Krucipísek! Kde ses tu vzal?!" křičel ztěžka a poulil svoje velké zelené oči jako ropucha sledující komára. Ani se nezajímal o to, kdo daná osoba je. Prioritou pro něj bylo, jak se dostala do jeho kuchyně přesně ve chvíli, kdy se zrovna nacpával polévkou.
"Říká se tomu teleportace."
"Tele- co? Jako že jsem tele?! Co si to jako dovoluješ? Nejdřív mi zčista jasna vlítneš do baráku a pak mi ještě nadáváš? Tak todle teda ne, hošánku, todle ne."
Čaroděj se jen mírně pousmál. "Mluvil jsem o teleportaci. Nedovolil bych si vás urazit."
"To vykládej někomu jinýmu." Bobby si cizince měřil zkoumavým pohledem. Ten týpek se mu teda vůbec nezamlouval. Byl docela vysokej. Vyšší než on sám, ale Bobbyho převyšoval každej druhej. Cizinec měl pečlivě střiženou bradku a dlouhé vlasy sčesané dozadu. Podle oblečení se dalo odhadnout, že návštěvník asi pracuje u nějaké zazobané firmy. Černé kvádro a purpurová kravata vystihovaly podivnou barvu jeho očí.
"Nikdo jiný tu není," podotkl čaroděj a rozhlédl se kolem dokola.
To Bobbyho dopálilo. "No není no!"
"A proto mluvím s vámi."
Bobbyho mozek nebyl s to informaci zpracovat. "Nebuď držkatej!" rozkřikl se nakonec.
"Nic špatného jsem neřekl."
Bobby rozdurděně potřásl hlavou. "No to si myslíš ty! A šeredně se mejlíš!" Co po něm jen mohl chtít? A kdo to vůbec byl, ten chlápek? Nenahlásil ho někdo kvůli tomu černýmu trhu, kterej provozoval?
Jako by mu neočekávaný návštěvník četl myšlenky, pohotově odpověděl na jeho otázky: "Omlouvám se za svou nezdvořilost. Dovolte, abych se vám náležitě představil. Jsem Kouřolet, ale každý mi říká Perri." Položil si ruku na srdce a sklonil hlavu. Bobby nechápal, co je todleto za způsob pozdravu. Normálně se podávaj ruce, sem tam dojde i na nějakýho toho hudlana, ale klanět hlavu? Utvrdilo to jeho fantastické teorie, a proto raději jen přitrouble kýval tou svou, jako že rozumí.
Když se Perrimu nedostalo žádného "Těší mě…", které by každý normální člověk po jeho představení vyslovil, nezávisle pokračoval dál. "Pracuji pro Velkého draka…"
Tohle zjištění už Bobbymu vzalo dech. "A do hajzlu! Ty seš čaroděj co?! Ten šupináč tě na mě poslal, protože… No krucinál! Já si ale fakt myslel, že draci jsou pitomý a minimálně neuměji počítat! Ale já za to nemoh, to jako fakt ne. Ne! Prostě…byla to náhoda a…"
"…jako kuchař a přišel jsem se vás zeptat na pár rad," dokončil svou větu Kouřolet a pronikavě se zahleděl Bobbymu do očí.
Člověk znatelně zrudl a na čele mu vyrašil pot. "Kuchař?!" zopakoval jakoby mimochodem. Takhle ho stresovat!
"Můj pán říkal, že jste býval hostinský. Kdysi."
Bobby na něj hleděl jako na nějaký přízrak. To jako fakt? Prostě tu byl kvůli kedru? Žádnej špion, co by ho chtěl vodkráglovat? Začal zrychleně dýchat. Ne, tady něco nehrálo, to teda ne.
Perri si jeho mlčení vyložil jako němý souhlas. "Tudíž jsem doufal, že bych se od vás mohl něco přiučit. Dodnes se mi stává, že mi potraviny vybuchují pod rukama a já nemám tušení, jak je to možné." Mírně se pousmál. "A přeci jen Velký drak by asi nebyl nadšen, kdyby mu jeho pokrm pod čumákem explodoval a ještě ho zadusil. Dostal bych za to výpověď a to si nemohu dovolit."
Bobby naklonil hlavu na stranu. Tak ten cucák se zná s Velkym drakem a ještěrka ho za nim pošle? No co je todle za logiku? "Proč bych ti jako měl pomáhat? Co z toho budu mít?" Zisk. Ano, to bylo jediné, o co se zajímal. Musí si všechno pěkně nasyslit a pak si bude žít jako divoký kanec v žitě (s tím rozdílem, že on nebude divoký a už vůbec ne kanec).
"Můj pán tvrdil, že mi pomůžete dosti ochotně, jakmile vám sdělím jeho jméno."
A jéje, proletělo Bobbymu hlavou. Todle nebude dobrý. To bude zlý… Nějakej blbeček, kterej mu onehdy něco zachránil - ať už kejhák nebo barák. Takový neměl rád.
"Prý mu něco dlužíte, či co," dodal Perri ještě jakoby mimochodem. "Panu Faleonovi."
Bobbymu spadla čelist. Ten vílák teď makal pro Draka a ještě na nějaký vysoký pozici?! A do prkna! Proč se bál? No, jednoduše řečeno, před deseti dvaceti lety vzad, býval nynější pokojný občan Bobby docela…jednoduše řečeno divokým kancem. Nezajímal se ovšem o žito, ale o něco jiného, začínajícího na ž. A sice ženušky. A k jeho "štěstí" se do něj zakoukala i jedna víla. Tak v tomto ohledu byl docela gentleman a snažil se dámu obšťastnit. Jenže k jeho tradici patřilo po jedné noci poslat dámu k vodě a jít zas o dům dál. No ale víla se do něj vážně zamilovala a její taťka tak trochu řádil, když se dozvěděl, jaký křivák jeho dcerunku připravil o nevinnost. A tak si to s ním hodlal vyřídit. Bobbymu se nakonec podařilo všechno nějak zakecat a po dlouhé domluvě si tu vílu vzal.
Takové existence se ovšem vyznačují krátkou životností a tak chvíli po jejich svatbě se zas konal pohřeb. Jeho samotného to nijak nemrzelo, ale ten její tatík zas začal mít nějaký podezření ohledně smrti své dcery (ještě je nutno podotknout, že víláci žijí stokrát déle než jejich družky a proto byl tatínek ještě na světě, když šla jeho dcerunka pod kytičky). Bobby se tedy odstěhoval, aby měl klid a toho se také dočkal. Do dneška.
"No tak…tak fajn, ehm, Kuřoléte."
"Kouřolet," opravil ho čaroděj, "Upřednostňoval bych ale raději Perri."
"No fajn."
Nastala chvíle ticha. "Takže…" Nadhodil nakonec Bobby. "…co ti teda nejde?"
Kouřolet se hluboce zadumal. "No," řekl po krátké odmlce, "v podstatě všechno. Vše co se mi dostane pod ruce, má jisté svůj konec."
To mu ještě chybělo! Ňouma, co všecko kazí! "A zkoušel jsi už tu vymoženost zvanou rukavice?" zeptal se ho Bobby, protože rukavice byly právě to jediné, co ho momentálně bylo schopné napadnout. Tak něco logickýho na tom přece bylo, ne?
Čaroděj zavrtěl hlavou.
"No tak to zkus!" Pane Bože, to mu bude muset řikat všechno, co má dělat?!
"Ale já je nemám."
"Tak si je sežeň!"
"Kde?"
"Když umíš to svoje tele-tele, tak si to vykouzli, ne?"
"Ale teleportace je to jediné, co jsem z magických věd naučil. Nebo je to spíš to jediné, co dodnes dokážu."
Bývalý kuchař cosi zavrčel.
"Jak je tedy mám získat?" dotíral dále Kouřolet.
Bobby začínal žhnout víc než předtím. "Na trhu? V obchodě? U krejčího? Možností je spousta, tak padej!"
"Ale já nemám peníze."
Oni ho pošlou k němu do učení a nedaji mu ani krejcar?! "To sme dva."
"Co budeme dělat?"
"No coby?! Ty půjdeš ven, najdeš si práci, budeš makat, vyděláš si nějaký prachy a pak si koupíš rukavice. Bez nich se mi sem nevracej!"
"D-dobře…"
"Tak mazej už!"
Perri znovu použil tu svoji tele-něco a byl fuč. Bobby si sedl zpátky ke stolu a začal se znovu dloubat ve své polévce. Už mu tolik nechutnala, když bral v potaz, že je poblíž vílák. Po nějaké době jeho mozeček dostal skvělý nápad. Pokusí se víláka odpravit. Zvednul se a došel ke kredenci. Nedávno byl nakupovat na trhu a nějaká pochybná babča mu prodala takovou zelenou tekutinku, o níž tvrdila, že je skvělým ochucovadlem, vytáhnutým z nitra zelené muchomůrky.
Bobby byl hlupák, ale ne až takovej. Jen samotná barva do světa křičela "POPLACH!" a poznámka o muchomůrkách. No jo, do rukou se mu dostal prvotřídní jed. Kdyby mohl, ďábelsky by se rozesmál. Jeho mozeček fungoval na plné obrátky, div se mu nekouřilo z hlavy. Jo. Udělá to všechno podle plánu.
Než stačil umýt nádobí, byl už Perri zpátky s tím, že nějaká milá dívenka mu jedny rukavice dala zadarmo. Ve tváři byl podivně rudý, ale Bobby se tím nehodlal zaobírat. Hlavní byly rukavice.
"Tak si je nasaď a huš k plotně!"
Kouřolet poslechl bez jakýchkoli otázek. Bobby se zatím mohlil k Pánu Bohu, aby to fachčilo. "Tak vem si hrnec, nalej do něj vodu a do toho naházej nějaký věci a začni míchat."
"Nějaké věci?"
"Prostě co ti příde pod ruku, tak dělej!"
Perri tedy splnil, co mu Bobby říkal. Přeci jen, Bobby byl někdo velký, no ne? Při práci se mu do tváře vkradl úsměv. Nalil vodu do hrnce a žádné tradiční "BUM!" se neozvalo. Ani voda ho nepolila. Vše šlo - asi - tak, jak mělo. Když si toho všiml Bobby, div neskákal ke stropu. Je prostě génius!
Podal čaroději lahvičku se zeleným obsahem. "A teď tam nelej to ochucovadlo a koukej to pěkně rychle odnýst svýmu pánovi, ať vidí, jak ses to pěkně naučil."
Kouřolet bez rozmyslu nalil celou lahvičku do vody, plné zeleniny a okamžitě se tele-něco.
Bobby se suše ušklíbl a pořádně se usadil na židli v kuchyni. Tak a měl ho z krku, víláka jednoho. A všechno to bude na toho čarodějíčka.
Sluníčko ho vytáhlo ven z domu na procházku. Hned ve světě bude líp. Ze sopky za jeho zády se ozvalo jakési hřmotné zaskuhrání. Že by měl z krku i dragouše? No tak to je vostrý!
Díky Bohu, že se "naučil vařit"!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 redfox222 redfox222 | 9. května 2013 v 20:28 | Reagovat

Pěkné :-)
Pokud se neurazíš, měl bych jen jednu malou prosbu. Zkusíš to prosím rozdělit na odstavce? Přeskakují mi totiž řádky, když to čtu. 8-O . Lišák

2 nhoriel nhoriel | Web | 10. května 2013 v 17:07 | Reagovat

[1]: Děkuji, ale s tímhle přístupem bez kritiky mi naroste ego větší než Mount Everest :-P
Teď asi přesně nechápu, jak to myslíš. Mám to psané v odstavcích... Máš na mysli podobný způsob psaní, jakým píšeš své příběhy? Vždy volná mezera mezi odstavci? :-)

3 redfox222 redfox222 | 10. května 2013 v 18:41 | Reagovat

Ano, přesně. Oddělit odstavce mezerami :) PS: Kritika? :-P No, ono to časem přijde, až se mi něco nebude pozdávat ;-)

4 corinne corinne | 10. května 2013 v 19:02 | Reagovat

Super jako vždycky, smála jsem se :-D Prostě není co dodat...

5 nhoriel nhoriel | Web | 10. května 2013 v 19:44 | Reagovat

[3]: Ouky, tak u příštího příběhu to zkusim :-) Tak fajn ;-)

[4]: ...ale je - děkuju moc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama