Den 02: Neoblíbená kniha

2. května 2013 v 16:56 | Nhoriel |  30 days book challenge

Ocelové jeskyně

Isaak Asimov



Anotace:
Elijáš Baley je detektivem na Zemi. Když dostane příkaz vyšetřovat vraždu Vesmířana, spolupracovat přitom s jiným Vesmířanem a ještě k tomu s robotem, jehož pouhá přítomnost ve městě vyvolává davovou hysterii, má pocit, jakoby se celý svět zbláznil.
Děj Ocelových jeskyní se odehrává v několik tisíc let vzdálené budoucnosti. Země je spoutána naprosto uzavřenými a xenofobními gigantickými městy. Žádný Pozemšťan by Venku nestrávil dobrovolně ani minutu. Pozemšťané nenávidí roboty a jejich nenávist stále sílí.
Dlouhověcí a všech nemocí zbavení Vesmířané, obyvatelé padesátky Vnějších světů, které byly osídleny v dávné minulosti, jsou naopak na roboty zcela odkázáni a z pozice vítězů nutí pozemšťany podřizovat se jejich podmínkám.
Z hlediska celkové linie Asimovova světa Nadace je tento příběh prvním krokem v procesu, na jehož konci povstane Galaktické Impérium. Zde se začínají objevovat první známky počínajícího úpadku Vesmířanů. Elijáš Baley je proti své vůli ovlivněn Fastolfovými slovy, že další expanze lidstva je nezbytná. Začíná přehodnocovat své názory na nevyhnutelnost života na Zemi v jejích Ocelových jeskyních. Jde samozřejmě pouze o nepatrné úpravy náhledu na svět. Ovšem i malé kamínky dokážou strhnout lavinu.

Sama jsem si nemohla vzpomenout na žádnou knížku, která by mě vlastně kdy nějak výrazně znechutila (podobné existence totiž okamžitě vypouštím z hlavy a přeju jim šťastnou cestu) a tak mi jednu radostně připomněla moje kamarádka (Daisy). Je to knížka, kterou jsem musela přelosknout minulý školní rok. Science fiction z pera takzvaného "otce sci-fi". Předem jsem věděla, že s přečtením něčeho takového budu asi válčit a kupodivu jsem se nemýlila. Samo o sobě, originální text pochází z roku 1953 a představa, že budu číst takové "prasci-fi" mě vážně docela dostala.
Děj sám o sobě není nijak nezáživný. Ve Vesmírném Městě - což je město nad naší planetou, jak už jeho jméno napovídá - zemře za záhadných okolností jeden Vesmířan. K vyšetření tohoto případu je vybrán detektiv ze Země (přesněji z New Yorku) Eliáš Baley, který má při hledání vraha spolupracovat s dalším detektivem od samotných Vesmířanů. Muž, kterého k Eliáši přidělí se představí jako Daneel Olivaw. Společně poté pátrají po tom, kdo Vesmířana zavraždil. Eliáš při tom zároveň dostává značné podezření, že jeho spolupracovník, je robot, které celá lidská civilizace z duše nenávidí.
Jde o tradiční detektivku, z daleké budoucnosti. Nalezneme zde tradiční prvky sci-fi jako roboty, všemožně poupravené dráhy jezdící na sluneční a elektrický pohon a mimo jiné další technické vymoženosti, ze kterých by hopkal k obloze kdejaký fyzik. Výrazný zásek nás ovšem čeká v podobě naprosto zničených lesů a veškeré zeleně (teď si přesně nepamatuji, jestli tam nebylo ještě něco s oceánem...tak je to už rok a jak už jsem psala, knížky co se mi nelíbí vypouštím...).
Knížka se mi nelíbila hlavně kvůli jakési nepříliš čtivé formulaci slov. Mnohdy zde byly chvíle, kdy se vůbec nic nedělo a vy jste se dozvídali jen další a další informace, z nichž vás minimálně rozbolela hlava. Zároveň i absence zeleně na mě měla záporný vliv. Na něco takového prostě nejsem stavěná.
Sečteno podtrženo, nijak neodsuzuju sci-fi literaturu, ale jsou jisté meze, které by se neměly překračovat. Pochopím, když se mezi vámi najde nějaký Asimovův fanda, který mě tu bude posílat do míst, kde končí záda. Jen se do mě klidně pusťte, ale já svůj názor nezměním. Prostě sory, pane Asimove, ale vaše kniha mě prostě neoslovila a další nemám odvahu zkoušet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama