Brandt

13. května 2013 v 17:34 | Nhoriel |  Povídky
Přednostně musím darovat redfoxovi222 omluvu za to, že jsem sem nedala povídku tak, jak jsem slibovala. Zkrátka jsem nestíhala, takže promiň.

A teď už k samotnému textu. Jde o rádoby Fanfantasy na skvělý příběh od právě zmíněného redfoxe222, se jménem Ničitel katedrál. Tuto povídku věnoval mně za třetí díl Incidentu a kterou si vůbec nezasloužím. Doporučuji vám přečíst si raději redfoxův příběh a tu mojí ubohou karikaturu nádherného příběhu nechat ležet bez povšimnutí ;) Každopádně slíbil svým čtenářům, že když napíší individuální pokračování, napíše on to oficiální (doufám, že to dodržíš ;D). Takže nyní víte, na jaký námět má povídka vznikla. Nepřijde mi, že by patřila mezi ty "zdařilé", ale slovo patří čtenářům, proto budu doufat ve vaše ohlasy :)


Jen ještě malá vsuvka před začátkem. Slovíčko Brandt není můj výmysl. Pochází ze skutečného jazyka, přesněji ze staroangličtiny a trvalo mi dost dlouho než jsem ho nalezla. V překladu znamená oheň nebo také meč. Lze to uskupit i na meč z ohně. Ale to jen, abyste věděli něco málo ze souvislosti.

***

Tvář sira Grimheora du Ellena se skrývala pod ocelovou maskou. Vytvořili ji ti nejzručnější kováři z Walynyjských vrchů, jeho domova. Zpodobňovala jednoho z pohanských bohů války a nehnutě sledovala zničený domov Hermanna z Algernu.

V prachu a mrtvolném tichu se koupající pozůstalé kamenné ruiny, svým rozmístěním se groteskně vysmívající každému pozorovateli, který se ovládl a dokázal neodvrátit zrak. Ohořelé a zpřetrhané praporce bez hnutí visící v nicotě bez větru, blízce připomínající nevyřčenou hrozbu.

Jen jediná věc mohla udělat něco takového. Jen jediný známý, s nímž se rytíř dobře znal, ale jehož už zbavil. Nemusel nutit koně vjet do města, aby v nánosu popelu našel stopy obřích ještěrů. Už jen ten zatuchlý šupinatý pach lpící na městě jako šíp na tětivě luku. Cítil v něm divokost, nezkrotnost, svobodu…a magii. Kouzla, jimiž byli obdařeni jen králové, jejichž posláním bylo vládnout zemi i nebesům. Kouzla, jimž v dnešních dobách vládl už jen jejich zesnulý pán.

Trhl koňskými otěžemi a přiměl svého hřebce k pohybu. Přinutil zvíře běžet co nejrychleji a štval ho až k Tuagaru, svému lennímu panství.
***
Panoš mu pomohl do jeho staré válečné zbroje. Doufal, že kusy tohoto kovu už na sebe nebude muset nikdy nandat. Ve starých rýhách a důlcích uvízlo až příliš mnoho krvavé historie a černých vzpomínek. Natáhl ruku, aby od svého mladšího učně převzal Brandt, meč, jež dostal darem od jeho svého posledního nepřítele. Přísahal na mrtvolu Clemense von Nitzau, že tuto prokletou zbraň už nikdy nenechá napít se cizí krve.

Vytasil meč ze zlatem vykládané pochvy. Zářivější a smrtonosnější ocel svět měl tu čest poznat jen jednou. Za dob Pána draků. Hleděl na téměř průzračnou ocel, blízce připomínající spíše tenké sklo, tvořící čepel. Jilec, stejně jako pochvu zdobily zlaté intarsie, společně s dalšími drahými kovy a obrovským oválným jantarem v dračí hlavě, představující hlavici meče.

Sir Grimheor du Ellen věděl, že tento meč je zbraní mocnější než všechny božské dary, které mohli všemožní vyvolení bohů dostat. Byl vykován v dračích pecích a i když se nezdálo, mohl přinést smrt snadněji, než šikmé ostří gilotiny. Meč mu v ruce vibroval, lačníce po čerstvé krvi. Zpíval mu píseň moci. Poháněl ho kupředu.

Zoufalá doba si žádala zoufalé činy. Meč jako jediný mohl proniknout šupinatým brněním okřídlených ještěrů. Lenní pán ho políbil na plochou stranu jeho čepele a vrátil zpět do pochvy. Nadešel čas, kdy se zbaví veškeré šupinaté verbeže v jeho okolí.
***
Na bojovém koni vyjel vstříc drakům. Netušil, kam má jet. Spíše spoléhal na to, že si ta monstra najdou jeho. Před svou cestou vyslal ještě sedmero bílých orlů sedmi pánům. Své přeživší šestičlenné družině, jako varování a královské rodině. Doufal, že ho ptáci nezradí a donesou svá poselství do jejich rukou. Sdělil jim ve svých dopisech veškeré pochybnosti souvisící s návratem draků.

Nechal koně běžet volným tempem do neurčita.

Jeho samotného nyní čekalo hledání. A nejspíše boj. Krvavý boj…
***
S lítostí Vám musím oznámit, pane, že dva dny po Vašem odjezdu dorazila do Tuagaru zpráva z vesnice poblíž Carc. Město bylo napadeno a po útoku dračího plamene ho potkal stejný osud jako Schildenberskou katedrálu. Podle některýc rolníků se lordu Edghanovi podařilo uprchnout, nebyl v tu dobu ve městě. Zdroj však nebyl spolehlivý.
Dále Vás musím upozornit, že jeden z našich lovců spatřil na západní obloze okřídlené ještěry, letící k jihu (nevím, zda-li jste se nakonec rozjel Vaším původně plánovaným směrem, pane) a proto bych Vás na ně chtěl upozornit. Mohlo jít o pouhý klam jeho starých očí, ale pro jistotu zmiňuji i toto.

Váš místodržící, Thorgo.
***
Sir Grimheor hodil papír do klidně plápolajícího ohně a bílému orlu, co přinesl zprávu, hodil flák zaječího masa.
Zahleděl se hluboko do plamenů, snažíce se v jejich nevypočitatelném tanci nalézt odpověď. Nejdříve Hermann, teď Edghan, mohla to být náhoda? Zničená města, zabití páni… Rozum mu do hlavy šeptal zvěsti o Clemensi von Nitzau, jehož jeho kouzla navrátila zpět k životu.

Jenže to přeci nebylo možné. Mrtví se nevracejí z hrobu. Ten muž měl sice vážně děsivou moc, dokázal věci, které du Ellen nikdy pořádně nepochopil, nicméně nic přeci nemůže být mocnější než smrt, není liž pravda?
Ve všem byla nějaká souvislost. Jen přijít na klíč k řešení. Jeho pozornost vzbudila zmínka o dracích. Bylo možné, že by o něm věděli a proto letěli jeho směrem?

Zavrtěl nad tím hlavou. Nebylo to možné. Slíbil si ale, že se bude mít na pozoru. Nechal oheň, aby se i nadále snažil pohladit ho teplým dotykem na tváři, pohledem zkontroloval koně, jehož uvázal opodál a po chvíli se propadl do snů.
***
Probral ho mrazivý polibek na hrdle. Kdo byla ta žena s nepřirozeně ledovými rty? Nechtělo se mu opouštět stav snění, ale přítomnost hlasů kolem ho varovala. Nebyl v hostinci, o němž se mu zdálo, nacházel se stále na té louce.

Srdce se mu divoce rozbušilo v hrudi. Vnímal blízké oddechování něčeho velkého. Zvědavost jím lomcovala jako ruce tonoucího. Co když se mu to jen zdá? Co když nad ním stojí nějaký rolník, bránící své pole, jehož býk vydává ty podivné zvuky? Hlas rozumu mu sdělil jasný verdikt: Myslíš, že by tě rolník nepoznal, kdyby tě viděl? Už jen tvá maska je legendou.

Snažil se uklidnit, ale jen si to tím zhoršoval. Někdo ho nakopl. Překvapeně otevřel oči. Ne bolestí, přes brnění skoro nic necítil, spíše udiven tímto aktem. Pohled mu vyjel vzhůru po čepeli, tisknoucí se k jeho odhalenému krku. Jeho meč, Brandt, se mu nyní chystal vzít život. Vedený rukou neznámého rytíře. Sira Grimheora náhle jako další kopanec udeřilo poznání. Ta zbraň… Její intarsie nebyly ze zlata. Byl jen jeden, kdo měl podobný meč.
"Von Nitzau?" vychrchlal nevěřícně, snažíc se špičce meče poskytnout co nejmenší možnost zranit ho. Ne, nemohla to být pravda. Byl mrtvý. Zemřel!

Rytíř naproti němu naklonil hlavu na stranu a sejmul meč z jeho hrdla.
Sir si překvapeně sáhl na místo, kterého se ještě před chvilkou dotýkal meč. Ušetřil ho? Na prstech mu ulpěla kapka krve. Začal se soukat na nohy. "Žiješ…?"

Rytíř si nadzvedl hledí. Sir Grimheor du Ellen překvapeně zalapal po dechu. Jako by neuplynula jediná vteřina od doby, co ho viděl naposledy. Zelené oči ho uzemnily a on odvrátil pohled, jen aby spatřil další rytíře a hlavně… draky. Největší z nich hodoval na mrtvole Grimheorova koně. Pohledem se vrátil k oživlému mrtvému a sklonil hlavu v pokrouceném gestu podřízenosti. Rozum na něj křičel, ať vše skončí jediným máchnutím meče, ale váha zbraně u jeho pasu chyběla a on nechtěl jakkoli pokoušet slitování svého oponenta.

Von Nitzau ho pozoroval s lehkým úsměvem na tváři.

"Co se stalo…?" Proč mu neodpovídal? To Clemensovi nebylo vůbec podobné. Sir Grimheor začínal být čím dál víc nejistější.
"V jedné věci jste měli pravdu," řekl rytíř nepřirozeně hlubokým hlasem a vyslovil proroctví, které mu bylo opakováno už dvakrát - poprvé v podání Hermanna z Algernu a podruhé z úst Edghana z Carcu. Tajně doufal, že se mu podobného proslovu dostane i do třetice.

Du Ellena udeřilo poznání a on bezradně zašmátral po jakékoli zbrani. Rytířova ruka byla rychlejší. S tichým zasvištěním proletělo ostří jeho meče vzduchem, přetnulo překážku z kůže, šlach a kosti a znovu se osvobodilo. Grimheorovy oči na něj upřeli nechápavý pohled, když maska kryjící jeho tvář spadla k zemi, a svezly se z krku společně s celou hlavou. Zemi svlažila krev dalšího zrádce.
***
Constantin si prohlédl opuchlou tvář toho zrádce, poznamenanou třemi jizvami, které vypadaly spíše jako řeky v údolích mezi kopci. Takže taková zrůda se skrývala pod maskou. Zloděj dráčete, kterého mladý ještěr poznamenal svou značkou. Von Nitzau k sobě tichým magickým slovem přivolal meč mrtvého. Překvapeně si ho prohlédl a nakonec jej podal jednomu ze svých rytířů.

Uviděl bílého orla, stojícího opodál mrtvoly muže, co mu zabil bratra, dvojče. Promluvil na ptáka zpěvavou řečí a ten k němu přilétl. Vytrhl brk a krví mrtvého zaznamenal na papír krátkou zprávu. Usekl siru Grimheorovi ještě pramínek vlasů a ten zabalil do zprávy. Ptáka pak s poselstvím poté vyslal k nebesům a sám zamířil dokončit své dílo do Tuagaru.
***
Jste na řadě.
C.N.

Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 corinne corinne | 13. května 2013 v 19:44 | Reagovat

Páni, co na to říct... Překonala ses, je to...naprosto dokonalé a...úžasné!

2 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 13. května 2013 v 20:11 | Reagovat

Waaaau ...

Docela dlouho mi trvalo, než jsem dokázal zareagovat. Tohle není běžná FF ani karikatura, tohle je opravdu regulérní pokračování se vším, co k tomu patří.
Dokázal bych si klidně představit stránku/blog, kde by tyto příběhy vytvořily nosnou kostru vlastního nového světa, ve kterém by vládla magie a který by se postupně rozrůstal do všech možných směrů, kterými by se ubírala fantasie tvůrců ...
Jdu vymýšlet pokračování a ty mi dej vědět, jestli by ses na takovém "projektu chtěla, nebo mohla podílet.

Lišák

3 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 13. května 2013 v 20:24 | Reagovat

Ach, první úžas mne přešel, a protože jsem nevěděl, co je to přesně intarsie, kouknul jsem na wiki.

Takže: Intarzie je obraz vytvořený skládáním a lepením dýh různých barev a struktur, pokud se takto dělá s kovem, nazývá se to taušírování.

Taušírování (též tausování) je výtvarná a zejména řemeslná technika, při níž za studena vykládáme nějaký kov kovem jiné barvy.
( minule jsi říkala něco o nedostatku kritiky, tak tady to máš :-P )

4 nhoriel nhoriel | Web | 14. května 2013 v 19:13 | Reagovat

[1]: Jako vážně? Tak když to říkáš; moc děkuju :-P

[2]: Vážně díky, moc si toho vážim :-)
Jinak co se nabídky týče, rozhodně musím uznat, že je to skvělý nápad. Nevím sice, jestli mi má fantazie někdy po začátku projektu nevypoví služby, ale každopádně, šla bych do toho ;-)
A co se kritiky týče, můžu jen říct "Sakryš!" O_O :-D

5 Zoe Zoe | Web | 20. května 2013 v 6:40 | Reagovat

Je to úžasné, hlavně ten konec!
Moc se ti to povedlo ty náš talente :)

6 nhoriel nhoriel | Web | 20. května 2013 v 22:32 | Reagovat

[5]: Díky moc :-) Nepřeháněj ;-)

7 Ronaldanarp Ronaldanarp | E-mail | 24. srpna 2017 v 23:00 | Reagovat

informacion sobre la pastilla levitra

<a href="http://levitraxrm.net">levitra price</a>

can you get high off levitra

<a href=http://levitraxrm.net>buy levitra online </a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama