Pan učitel...

7. prosince 2012 v 18:55 | Nhoriel |  Povídky
Po nějaké té době opět zdravím, milí čtenáři :)
Dnes na vás plánuji vyrukovat s povídkou, co jsem napsala dneska během školy, když jsem se šíleně nudila... Projednou jsem nedokázala dávat během výuky bacha a tak jsem se místo psaní poznámek uchýlila k tomuto "příběhu". Motivem se mi stal zážitek před několika lety - zhruba touhle dobou.
Chtěla bych proto tuto povídku věnovat svému bývalému zeměpisáři za to, že mi poskytl tak pěkný podklad ke zpracování. :)



Po zamrzlém chodníku rychlými těkavými kroky cupital jeden dosti nehubený pán. Zahalen do černého kabátu, s velikým kufříkem po ruce, stále cílevědomě mířil ke svému pracovišti. Záda hrbil pod tíhou svých více jak šedesáti let. S tradičním zasmušilým výrazem si prohlížel každého chodce, co kolem něj procházel, přemýšleje, zda zrovna tento človíček není jeden z těch pitomců, které učíval dříve.
Čelist jako vždy tiskl pevně k sobě, neboť věděl, že takto působí velmi váženě, pro mnohé až děsivě. Nebo si to alespoň myslel… Pečlivě udržovaný vous světu ukazoval hrdě vystrčenou bradou, zatímco skoro kompletní pleš ukrýval pod podivnou duhovou čepkou, minimálně z první poloviny minulého století, sestávající z kůže a přemalované jakýmisi pochybnými barvami. Pro něj však byla klenotem nade vše.
Na míru šité kožené boty, se špičatým zakončením, vykukující z delších tmavých kalhot s nažehlenými puky, dotvářely celkový dojem tohoto muže.
Učitel najednou zaslechl hlasité dunění motoru. "No to snad ne!" zamumlal si pod vousy a zahleděl se směrem, odkud nepřeslechnutelný hukot pocházel. Z nedaleké zatáčky se po sotva znatelné chvilce vyřítilo abnormálně rychle jedoucí auto. Kola se mu protáčela na rozsolené silnici a auto samotné s sebou házelo jako ten nejdivočejší hřebec.
Pán pohoršeně pozoroval počínání jeho řidiče. Zdálo se, že za volantem sedí kdosi nezkušený. Jo, to kdybych tam seděl já, to by byla jiná jízda, panečku, pomyslel si a s hlavou plnou opovržení pokračoval vstříc tomuto vozidlu.
Arogantně od silnice odvrátil zrak a zvedl hlavu k nebi, aby se ujistil, že v brzké době se nebude opakovat sněhová chumelenice dnešní noci. Ke své spokojenosti nezaznamenal na obloze ani jediný mráček. S očima v oblacích si však nevšiml výrazné ledové plochy před sebou.
Jakmile na ni došlápl, nohy se mu rozjely každá na jinou stranu a překvapený pán stihl sotva cosi vykníknout. Ve snaze chytit balanc rozpřáhl ruce. Kufřík mu odletěl na silnici, zatímco on sám se už jak dlouhý, tak široký válel roztažený na chodníku.
"Zatraceně! Můj zadek!" zamručel rozmrzele, stěží zadržovaje slzy. Umanul si však, že by ho mohli vidět jeho studenti; a přeci jen vidět svého učitele, jak brečí na chodníku, by asi nebylo nejlepší. Pro obě strany - podle jeho mínění.
Auto se stále stejným tempem - ne-li rychlejším - příbližovalo přímo k učiteli. Ani ne během mrknutí oka už projíždělo kolem. Ozvalo se hlasité křupnutí, jak přejelo přes učitelův kufřík. Pán jen šíleně vykulil oči. To se přeci nemohlo stát! Byly tam všechny rozvrhy, testy, řešení k nim, ale hlavně klasifikační řády!
Kola se protočila a se zaskučením se jala brzdit. Tentokrát už nános odporného nahnědlého sněhu dolétl v přímém útoku až na učitelův obličej a bezmilosrdně ho zasáhl. Otevřená ústa mu naplnila přesolená nepoživatelná kaše.
Pán ji tak tak stihl vyplivnout, když už z automobilových dveří na něj vykoukl jakýsi mladík. "Jste v pořádku? Ležel jste tu jako mrtvola… A přece jen hejbat s tim vašim tělem to by asi…" uvědomil si, že to by asi říkat neměl.
V učiteli vzkypěl nekonečný vztek. Zrudl jako rajče, div se mu nekouřilo z uší. V očích se odrážel fanatický lesk. Na svou váhu až nepředstavitelně rychle vyskočil do sedu a začal křičet na celou ulici:
"Ty zatracenej blbče, co sis krucinál myslel?! Budiž, když si městem lítáš stovkou, tak to ještě nějak překouknu, ale přeject mi můj kufřík a následně mě takhle zohavit to už je příliš!"
Učitel se začal po řidiči auta sápat tonoucí po svém zachránci. "Za to zaplatíš, ty hlupáku! Víš, jak dlouho jsem opravoval ty fyzikální testy osmý A? Co jim teď mám jako říct?! Že jejich písemky přejel nějakej machýrek?!
Mladík jen rezignovaně pokrčil rameny. "Váš problém že neumíte koukat na cestu…"
"Co si to dovoluješ, ty pitomče?!"
Další odkašlání. Řidič se nenápadně přiblížil ještě blíž ke dveřím auta, aby se případně mohl zamknout. "A ty písemky, dyť fyzika vám v životě je stejně k ničemu…"
Obtloustlý pán ještě více zbrunátněl. "Ty nevzdělanče - !"
To už mu ale mladík znovu skočil do řeči: "Počkat, a kdo že jsem? Už jste mě tu tituloval různými jmény, ale jaksi se v tom ztrácim…"
Místo odpovědi se po něm učitel vrhl. Mladík s úsměvem skočil do auta a ležérně se zamkl. Do úst si hodil žvýkačku a s vyfukováním bublin pozoroval počínání svého oponenta.
Rozlícený učitel zběsile tloukl do auta, kopal do nárazníků a proklínal každého žijícího člověka. Lidé kolem něj se překvapeně zastavovali a tiše si na něj ukazovali. Na jejich tvářích se objevovaly napůl starostlivé a napůl rozesmáté úšklebky.
"Pane učiteli, co to děláte?" ozvalo se z davu jedno děcko.
Jako býk rozběsněný pán se obrátil na žáka a šokovaně na něj zíral. "Nechám tě propadnout, ty jeden zmetku! Vás všechny! Budete opakovat ročník a nikdy nedokončíte ani svoje základní vzdělání!!!" Při své řeči jako šílenec gestikuloval rukama, aby svým slovům dodal váhu.
Dav ho jen pobaveně pozoroval.
"Na co tak čučíte vy školy neznalí!"
"Na podivného člověka, co býval učitelem fyziky…" odvážilo se znovu promluvit dítě.
"Ty malej fakane! Já tě…já tě…!" nenacházel slova. S potřesením hlavou popadl anténu auta a vytrhl ji z kapoty. "Já ti dám pětadvacet na zadek, ty malej zmetku!"
Zvedl ruku s anténou k nebi, na důkaz své moci, když se z čisté oblohy najednou snesl blesk a zakousl se hluboko do antény a učitele. Pán sebou párkrát zacukal, jak ho sevření tisíců voltů nechtělo pustit. Když pak ona bariéra zmizela, sklátil se k zemi, párkrát se ještě zaklepal a pak ztuhl.

K překvapení všech přítomných tuto ránu přežil; nijak ho to ale nezměnilo. Stále všem v duchu sliboval, že je nechá propadnout a už spřádal plány, jak tento čin provede…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katrine Katrine | 9. prosince 2012 v 15:33 | Reagovat

Tak budete asi opakovat ročník co :D

2 Daisy Daisy | 30. ledna 2013 v 10:35 | Reagovat

Krásně vystižená povaha onoho člověka :)

3 Ajajan Ajajan | 27. května 2013 v 19:44 | Reagovat

Trochu nervák ne? :-)
Jinak pěkný příběh

4 nhoriel nhoriel | Web | 30. května 2013 v 18:08 | Reagovat

[3]: Možná o něco víc než jen to :-D Děkuju :-)

5 Sinthoras Sinthoras | 24. prosince 2013 v 8:42 | Reagovat

Bez přechodníků prosím.

6 nhoriel nhoriel | Web | 2. ledna 2014 v 18:09 | Reagovat

[5]: Psala jsem to na začátku kvarty - vždyť to jsem pomalu ani nevěděla, co to takový přechodník je! :-D

7 Pyuuma (Sky) Pyuuma (Sky) | Web | 31. ledna 2014 v 9:49 | Reagovat

Krásně a detailně popisuješ, povídka taky nemá žádnou chybu, moc pěkné.. (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama