Úsvit života - aneb první příběh

24. listopadu 2012 v 17:03 | Nhoriel
Tak a máme tu historicky první kapitolovaný příběh.
Psala jsem si ho přes léto, ale ještě jsem ho nestihla dokončit. Jedná se o jakousi "moderní fantasy". Nebo spíš pokus o ni. No, budu ráda, když se k tomu někdo vyjádří.




"Už tam budem?" zaúpěla snad posté Diana.
Zoufale jsem se na ni otočila. "Ne, jestli budeš mít neustále ty své hloupé otázky," odpověděla jsem co možná nejjedovatěji.
"Lea má pravdu," ozvala se zezadu Jenny, "To kvůli tobě máme zpoždění. Kdybys nekoketovala s tamtim černovláskem, mohly jsme být už dávno v kempu."
Diana prudce zabrzdila, až do ní Jenny málem vrazila. "Co blbněš?!" osopila se na ni.
"Ten černovlas, jak mu říkáš, měl jméno! Kdyby to Lea tak blbě nevymyslela, kdoví, kde bych teď s Oliverem byla…" zasnila se blondýnka.
Povzdychla jsem si. "Holky, ale teď už vážně. Nemohly bychom si nechat debatu o klucích do chatky? Za chvíli už bude tma a před tím kempem má stát ještě nějaký les. Nechci jím jet a nevidět přitom na cestu."
"Tak fajn," odsouhlasila Diana.
Naše kola se konečně rozjela. Bylo krásné léto. A s létem přicházejí i dlouho očekávané prázdniny. A co je lepšího na prázdninách, než pořádný výlet na kolech?
Květinami porostlou louku začínaly do své náruče halit stíny budoucí noci. Vyjely jsme do vysokého kopce. Pod námi temně vyhlížel tmavý smrkový les, za nějž začalo zvolna zapadat slunce.
Jenny se při pohledu na něj otřásla. "Nejde nějak objet?" vypískla.
"Bohužel," hlesla jsem. I mě pohled na les vyděsil. "Jediná cesta je skrz."
"A neutáboříme se teda někde před ním?" pokusila se mě ještě zlomit.
V odpověď jsem se odpíchla a vyrazila z kopce dolů. "Čím dřív se do toho vrhneš, tím dřív to budeš mít za sebou!" zakřičela jsem ještě své heslo a pak se volně sklonila nad řídítka. Brzdy jsem hladila pouze letmým dotykem bříšek prstů. Řítila jsem se jako střela dolů. Větrná ruka mi laskala obličej svými něžnými dotyky. Naposledy jsem pohlédla na zářivý kotouč, pomalu se schovávající za obzor. Překonala jsem hranici stínu.
Les se nebezpečně tyčil před dráhou mého kola. Připadalo mi, jakoby nás dlouhé a pokřivené větve vysokých stromů, lákaly do svého objetí, jako masožravá rostlina svou kořist. Přejel mi mráz po zádech. Les mi nyní připadal ještě zlověstnější než předtím.
Jenny a Diana mě dohnaly. Z jejich trhavých pohybů a nervózního mrkání jsem poznala, že z lesa také nemají zrovna dobrý pocit.
Zpomalily jsme do průměrného, téměř podprůměrného tempa.
"Já tam nechci, holky." Protestovala Diana. "Děsí mě jen pouhý pohled na něj. Je jako takovej ten…hlubokej, černej, co mi o nich vždycky jako malý vyprávěla babička před spaním."
Rozesmála jsem se. Les poslal zpět strašidelnou ozvěnu mého vlastního smíchu. Jenny na mě pohlédla s obavou v očích.
Vzpřímila jsem se, jak jen to na kole bylo možné. "Ehm, holky," otočila jsem se na ně a zabrzdila. Kamarádky následovaly mého příkladu.
Vzchopila jsem se. "Vždyť je to jen obyčejná les," začala jsem. "Žádný bestie neexistují. To jen v pohádkách…" Usmála jsem se na Dianu. "A navíc, hned za tím lesem je kemp, se sprchami, chatkou…" Tázavě jsem na obě pohlédla. "Přece se nenecháme vystrašit lesem."
První se ozvala Jenny. "Máš pravdu. Chováme se jak malý." Pokusila se můj úsměv oplatit, ale i tak jsem v její tváři viděla vepsané obavy.
"No, když to říkáte…" promluvila konečně Diana, "…tak pojedem."
Usmála jsem se na obě co možná nejpovzbudivěji a hluboce dupla do šlapek. Opět jsme se rozjely. Nejdřív pomalu, poté jsme přidaly. Nevěděla jsem přesně, jestli nás žene strach nebo hlad, ale po vjezdu do lesa, kdy se celý svět ponořil do nekonečné tmy, by se dala naše rychlost srovnat téměř s během geparda.
Nevnímala jsem běh událostí kolem. Zvuky z okolí…ty hrozné zvuky, dodávaly mi vůli a sílu ke stále vyššímu tempu.
Náhlé vyjeknutí vzadu, mě proti veškeré mé vůli donutilo zabrzdit a otočit se. Všechno vypadalo normálně. Tedy až na Jenny, pod kterou klesala řídítka.
"Né! Jen to ne!" zasténala nešťastně. "Holky, já píchla!"
"No co," odpověděla jsem s třesoucím se hlasem, "tak to dojdem pěšky. Už to musí být blíz-"
Hrdelní zavrčení z nedalekého křoví mě umlčelo. Cítila jsem, jak se mi zježují chloupky v zátylku. Jenny a Diana se roztřásly a vystrašeně sledovaly ono křoví. Keřové větvičky zapraskaly. To zvíře, nebo co to bylo, vědělo, že tam jsme. KŘUP! Otřásla jsem se. Jak se dá utéct před hladovým zvířetem v tmavém, strašidelném lese? Rozhlížela jsem se po okolí. Stromy! Jak jsem mohla být tak hloupá?
Neváhala jsem a rozeběhla jsem se k nedalekému smrku. Jedním skokem jsem se ocitla na vysoké větvi. Začala jsem obratně lézt.
Podle namáhavého funění pode mnou jsem poznala, že mne holky následují. Vylezly jsme až téměř na špici, kde jsme ale stále měly jistotu, že nás větve udrží.
Hlasitě jsme oddychovaly. Dole pod námi se nic nedělo. I tak jsem však měla špatná pocit. Zdálo se mi, že nás někdo sleduje. Vystrašeně jsem objala kmen stromu.
"Co to bylo?" zeptaly jsme se všechny současně.
Jako v odpověď se od směru, kde jsme zanechaly kola, ozvalo zachrčení. Přitiskla jsem si prst na rty a varovně se podívala na Dianu s Jenny. Obě se neuvěřitelně třásly.
Nastalo ticho. Jediným zvukem nyní byl náš namáhavý dech. Něco jsem zaslechla. Znělo to jako pára unikající z konvice. Došlo mi, že to míří k nám.
Litovala jsem našeho výstupu tak vysoko. Nyní přes všechny ty větve jsem vůbec neviděla kolem
sebe. Vnímala jsem líné kroky a tichý, napjatý dech mířící k nám. Neustále se blížil, stále stejným
tempem. Začínala se mi z toho točit hlava.
Ucítila jsem, že je to pod námi. Nasměrovala jsem dolů svůj pohled a… nic. Vůbec nic tam nebylo. Pouhý zrzavý příkrov spadaného jehličí, sem tam nějaký kámen. Veškeré zvuky utichly, znovu se neobjevily.
Odvážila jsem se promluvit, znělo to však spíše jako šepot. "V pohodě?"
Jenny přikývla. Diana se nezmohla asi na to. Stále jen křečovitě objímala kmen stromu a neovladatelně se třásla. Tvář jí brázdily spletité cestičky slz.
"Diano," natáhla jsem se za ní. "Diano, už je dobře." Chytila jsem ji za rameno a přesunula se k bližší větvi. Odhrnula si vlasy. Pohlédla na mě párem zelených, strachy rozšířených očí.
"Já to viděla…" zavzlykala. Bleskurychle jsem se otočila. "Ne teď," usmála se trochu, "předtím."
Jenny se k nám přisunula. "Jak to vypadalo? Co to vůbec bylo?"
Přejel mi mráz po zádech. Chtěla jsem vůbec znát odpověď? Neříká se přeci že život je bez odpovědí krásnější?
Diana popotáhla. "Nevím přesně…nesledovala jsem tělo…ale oči. Ty hrozné oči…" Poslední slova už téměř zanikla v jejích slzách.
"Oči," zopakovala jsem. "Jaké ty oči byly?"
Jenny ji popadla za druhé rameno a zatřásla jím. "Diano, mluv!"
"Lidské," vypískla dívka. "Lidské, ale ďábels-"
"Děvčata!" ozvalo se zezdola. Překvapením jsem se pustila a ztratila rovnováhu. KŘUP! Ucítila jsem, jak se pode mnou zlomila větev. Z dřívějšího pozorování jsem věděla, že cestou dolů není žádná větev k zachycení. Vůbec nic. Jen krátký, tichý pád.
Otevřela jsem ústa v bezhlasém výkřiku. Letěla jsem pozadu. Viděla jsem napřažení ruce svých nejlepších kamarádek a strach míšený se zoufalostí v jejich obličejích. Obojí se rychle vzdalovalo.
Natáhla jsem ruce vzhůru v posledním marném pokusu se něčeho zachytit. Alespoň hloupé kůry…
Větev! Hmátla jsem hbitě po menší větvi rychlostí gepardího výpadu. Ucítila jsem hrubý, nerovný povrch mezi prsty. Větev se se mnou zhoupla. Natočila jsem hlavu a spatřila kmen.
Ne! To byl naprostý konec. Zády jsem v prudké rychlosti narazila do nejtvrdší části celého stromu.
Ucítila jsem ostrou bolest v zátylku. Veškerou mou vůli ochromila děsivá ohnivá vlna bolesti. Pustila jsem se. Pak už jen temnota…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katerine Katerine | 28. listopadu 2012 v 18:11 | Reagovat

Pokračování!!

2 Lilie Lilie | 30. ledna 2013 v 10:38 | Reagovat

Když to člověk čte, má pocit jako by tam byl. Jako kdyby dýchal a bál se spolu s hlavními hrdiny...
Chtělo by to pokračování :)

3 Cather Cather | Web | 31. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Nádherná povídka, opravdu by to chtělo pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama